Arneenesceh c esite chlaee
Sen
RRREN
box 10/4
iebel
5. Liessei
Pfedstavme si potom odchovance akademiejkdy Cesi stanau se Vosnsuchienn emnsieurs Kar(gest Spereun
amen
pfednovoméstské, kde mu bylo vätépoväno nékoliklkousko-Uhersku a zaujmon to misto, které jim sultäna Abdula Hamida syrhnouti — vsak na
prävem pfinälezl. Slované rakousko-uherstf s já-vlastni pést ze nemüze nic podnikati, ponévadz
m, zellet, Ze prvni povinnosti jeho jest poklädati se
jest — slabä. Méné upfimni nevyslovujf se
Bylza pfislusnika stavu ve spoleënosti nejpfednéj-sotem uvitaji ten den.
krytem. Setfete lak a obraz hned umdli, vystfi¬
alelsvoji kresbu, nybrz #macher okoukanys, kteryis ffuknou! Je jako ly druhé: Zivé, marnivosti
zlivi, pobledne.
a choutkami obklädané sobectvi!
uz vi, co präzé asi nejvice se zallbl.
okoll,
K tomu püvab nového okolf! Nové 'evisté,
Ten souboj je cizim Zivlem v kuse. Kresba
S pavlaëe do dvora tedy, nebo s hräze
necha¬
cely rämec jiny. Neznámi herei plnou silon
jim porusena. Neznämy pán, ktery se v prvnim
do vody, to je lhostejno. Hlavnf otäzka vsak zuf,
ofent,
svych individualit, derstvych, cizich, zabavi
aktu za prüvodu vselikych näpovédf a pfiznakü
proë hrdinka hry vlastné jde do smrti? Protoze
davost
mysl. Pak püvab, ktery v tom zälezi, ze roz¬
spiritistickych velfe do scény, aby nám nahnal
miläcek jeji padl vsouboji? To dovedly hrdinky
umim cizi feéi. Pfemähäte obtize, které ona
husi küzl, je padélanym ibsenismem vyepany
atofstarych romantickych komedil taky, K tomu
manekyn. Litujeme, ze oba studenti ve svém klade a to je zvlästni rozkos. Mohl by ber
nebylo by treba dvou aktü modernismu, kterym
bohémském garçonstvi nevysvihli se na néja-stary, zvetsely kus, ale cizf feél, cizimi herei
ustovi.jsme nasäkli.
Jinde lezi düvod pro Kristininu smrt. Dälkého lokaje, aby panäka hned ve dverich po-pékné provozován, znovu se zamluvf.
Sjiti si
Z naseho pfedstavenf nejvice vynikla sl.
uvnitt hloubéji pod povrchem. Uz titul hry to padl za limec.
ninky.
Welsova. Je to podafená darebnice ta jejt Mici.
Vsechen pel bohémské poesie vyträck se
naznaduje. Nékde v differenei näzord, vrstvovych
tée.
Tak nevédomä, bezstarostnä, tak zcela v po¬
tou episodon z pékného pryniho aktu. Zvlästé
i individuälnich, tfeba jej hledati. V differenci
pokud
mijejicnosti okamziku se zapominajfei jepice.
sklonek jednánf nebyl hy zle myslen. Pfätelé po
nälad a citenf obou milencd. Kristina miluje do
odina.
Pani Kvapilová v üloze Kristy mä pfilis co zá¬
skondeném vederu odchäzejf. Bedrich stojf u ote¬
opravdy, Bedfich pouze — milkuje. Tento rozpor
Nechei
pasiti s upominkami na jiné své ülohy pfibuz¬
vreného okna a dävá jim s bohem. Z nocnho
bylo treba prchloubiti a vyvräiti az ku tragi¬
ného räzu, které vsak hlubsim rozvinénim citd
ticha ulice zaznivä sem rozpustily smich, svit
ckému konfliktu.
Vidl
zanechaly mochéjsi dojem. Podobny osud stihá
domt vnikovy lucerny se kmitä po zdi, a rachot
A zatim?
übuje
päné Vojanova Bedficha. Ta postava trpného
zapadajicich dveff sem zaléha
Zatim ten souhoj! Zcela nahodily, svévolny.
hlage¬
milence modernisty pomalu uz pfechäzi ze hry
Skoda!
Mohl dopadnouti tak a mohl jinak. Kristina si
ejtfek
Svym nesfastnym soubojem pfichäzf Be-do hry jako Zivá kulisa.
zoufá, pochopujeme. Ale scéna svym macher¬
Nent také vinou umêlce, Ze starsf dojmy
drich do zcela lichého svétla. Nenl pravda,
Istvim zrovna roztrpäujs. Néjaké tusent viselo
zdajf se silnéjsimi. Päné Sedläčküv Theodor
Ze je tak dobromyslny, Kristiné tak vérné na¬
o pakod pocätku nad tfetim aktem. Vejde Theodor
Kaiser je vlastné nejcizejsf element kusu. Pfitel,
klonén, jak se pfi návstévé v jejim pokojiku
se zlozvésti na Cele.
ktery na svém läskou stonajfeim druhu provädi
Uzkost
stavi. Mä jenom sentimentälnf chvilku.
Mals
— Kde je Bedfich“ táze se dévée.
spsychologicky experimente, aby jej vyléeil z
pfed nastävajieimi vécmi na néj pfisla. To je
tanél.
Nelze véc déle kfidovati, student tedy po
nepodafeného románu, je znämá rekvisita starät
väecko. Proto mu tak oerdi zméklo. Kdyby se
u ne¬
malém vähänf odpovidä:
thematické Skoly. Jenze tam podobnou ülohn
vrätil Ziv a zdráv, jisté by holdici opustil a
vermi
— Padl.
s vétsl pravdépodobnostf zastävali Zivota zkusen!
zradil. Zcela jisté
Ale to je zajlmavé. Bedfich je mrtev, to
strycové nebo otcovsti pfätelé o dvacet let starsi
zacinávsak milujfel divku ani tuze nezaräzi. Zavätki
mladych hrdind. Cely ten pan Theodor Kaiser
Zivot, jako erna a se zvlästnim Zenskym instinktem
jevf se nám ve svêtle tak mälo opravdovém, ze
Nás soudruh vidél loni Schnitzerovo dramana
jde hned po stopé nepfitele. Otäzky klade pfesné
ch
kdyz v poslednim aktu pfichäzi oznämiti Bedfi¬
dvornim divadle videnském a vrätil se vsechen
a soustavné jako stätuf návladnt.
istorie,
okouzlen. Zdejsi pfedstaveni jej zklamalo. Dojemchovu smrt, néjaky vnitinf hlas nám pravi:
— Padl, tedy se bil. Pro koho? Pro né¬
m ne¬
nevéfte! chlapik se jen tak pfetvakuje! Zprävu
byl zde tak chladny. Cim to? Dojem je vzdycky
jakou Zenu? Tedy — pro jinou?
dojem
vztazitg. Hromada Einiteld spoluhraje. Uz rozdillo smrti jisté si jen vymyslil, aby nepohodlny
A ted teprv spusti näfek.
sou-
pomér pfetrhl!
Pro jinou! Tedy ne pro mne? Cim jsemoriginälu a pfekladu je dülezity. Hra je psäna
venou
Nejvice sympaticky, Zivotu nejvérnéji od¬
düvèrnou néméinou videnské intelligence. Mä
popla- mu byla já? Ach, jeminku a ouvej!
Du¬ Vsimnête si té nuance: ne proto, Ze je Be-Isvoji vüni vrstvovon a lokälni. Tou hnedl poslouchany, vedle povrehni Micinky, je starg
houslista Weiring. Pan Pstross snazi se co
obräzek nabyvá jistého Zivotniho lesku, ktery se
esejde.dfich mrtev, ale proto, Ze za jinou padl, ji
moznà, neupadnouti v üloze té do tönu starého
autor tak rmoutl. Vsadte se, kdyby se byl stfilelpfekladem zträef. Musil by pfijfti zvlästni bas¬
vaudevillu. Dvé postrannéjsi ulohy, pundo
Zü-pro ni, pro Kristu — ach, jak by jf to bylo nik, aby mu, Frekladu dovedl lesk opét vrätit.
chäfky Binderové a násilnicky zjev Pära json
tomto lahodilo! Mohl si pak tfeba taky padnout. Bylal Je to jako s lakem nékterych vyrobkd uméle¬
v rukou sl. Wolforé a páné Bittnerovich dobfe
muze.by si snad také trochu zaffukala, ale utopit se?lcko-prümyslovych, nippek a Zaponerif! Barva,
vozujeNe, to uz by jt bylo ani nenapadlo. Idéte mi obrys, stiny, vsecko tak ozivne pod prüzracnym opatfeny.
Sen
RRREN
box 10/4
iebel
5. Liessei
Pfedstavme si potom odchovance akademiejkdy Cesi stanau se Vosnsuchienn emnsieurs Kar(gest Spereun
amen
pfednovoméstské, kde mu bylo vätépoväno nékoliklkousko-Uhersku a zaujmon to misto, které jim sultäna Abdula Hamida syrhnouti — vsak na
prävem pfinälezl. Slované rakousko-uherstf s já-vlastni pést ze nemüze nic podnikati, ponévadz
m, zellet, Ze prvni povinnosti jeho jest poklädati se
jest — slabä. Méné upfimni nevyslovujf se
Bylza pfislusnika stavu ve spoleënosti nejpfednéj-sotem uvitaji ten den.
krytem. Setfete lak a obraz hned umdli, vystfi¬
alelsvoji kresbu, nybrz #macher okoukanys, kteryis ffuknou! Je jako ly druhé: Zivé, marnivosti
zlivi, pobledne.
a choutkami obklädané sobectvi!
uz vi, co präzé asi nejvice se zallbl.
okoll,
K tomu püvab nového okolf! Nové 'evisté,
Ten souboj je cizim Zivlem v kuse. Kresba
S pavlaëe do dvora tedy, nebo s hräze
necha¬
cely rämec jiny. Neznámi herei plnou silon
jim porusena. Neznämy pán, ktery se v prvnim
do vody, to je lhostejno. Hlavnf otäzka vsak zuf,
ofent,
svych individualit, derstvych, cizich, zabavi
aktu za prüvodu vselikych näpovédf a pfiznakü
proë hrdinka hry vlastné jde do smrti? Protoze
davost
mysl. Pak püvab, ktery v tom zälezi, ze roz¬
spiritistickych velfe do scény, aby nám nahnal
miläcek jeji padl vsouboji? To dovedly hrdinky
umim cizi feéi. Pfemähäte obtize, které ona
husi küzl, je padélanym ibsenismem vyepany
atofstarych romantickych komedil taky, K tomu
manekyn. Litujeme, ze oba studenti ve svém klade a to je zvlästni rozkos. Mohl by ber
nebylo by treba dvou aktü modernismu, kterym
bohémském garçonstvi nevysvihli se na néja-stary, zvetsely kus, ale cizf feél, cizimi herei
ustovi.jsme nasäkli.
Jinde lezi düvod pro Kristininu smrt. Dälkého lokaje, aby panäka hned ve dverich po-pékné provozován, znovu se zamluvf.
Sjiti si
Z naseho pfedstavenf nejvice vynikla sl.
uvnitt hloubéji pod povrchem. Uz titul hry to padl za limec.
ninky.
Welsova. Je to podafená darebnice ta jejt Mici.
Vsechen pel bohémské poesie vyträck se
naznaduje. Nékde v differenei näzord, vrstvovych
tée.
Tak nevédomä, bezstarostnä, tak zcela v po¬
tou episodon z pékného pryniho aktu. Zvlästé
i individuälnich, tfeba jej hledati. V differenci
pokud
mijejicnosti okamziku se zapominajfei jepice.
sklonek jednánf nebyl hy zle myslen. Pfätelé po
nälad a citenf obou milencd. Kristina miluje do
odina.
Pani Kvapilová v üloze Kristy mä pfilis co zá¬
skondeném vederu odchäzejf. Bedrich stojf u ote¬
opravdy, Bedfich pouze — milkuje. Tento rozpor
Nechei
pasiti s upominkami na jiné své ülohy pfibuz¬
vreného okna a dävá jim s bohem. Z nocnho
bylo treba prchloubiti a vyvräiti az ku tragi¬
ného räzu, které vsak hlubsim rozvinénim citd
ticha ulice zaznivä sem rozpustily smich, svit
ckému konfliktu.
Vidl
zanechaly mochéjsi dojem. Podobny osud stihá
domt vnikovy lucerny se kmitä po zdi, a rachot
A zatim?
übuje
päné Vojanova Bedficha. Ta postava trpného
zapadajicich dveff sem zaléha
Zatim ten souhoj! Zcela nahodily, svévolny.
hlage¬
milence modernisty pomalu uz pfechäzi ze hry
Skoda!
Mohl dopadnouti tak a mohl jinak. Kristina si
ejtfek
Svym nesfastnym soubojem pfichäzf Be-do hry jako Zivá kulisa.
zoufá, pochopujeme. Ale scéna svym macher¬
Nent také vinou umêlce, Ze starsf dojmy
drich do zcela lichého svétla. Nenl pravda,
Istvim zrovna roztrpäujs. Néjaké tusent viselo
zdajf se silnéjsimi. Päné Sedläčküv Theodor
Ze je tak dobromyslny, Kristiné tak vérné na¬
o pakod pocätku nad tfetim aktem. Vejde Theodor
Kaiser je vlastné nejcizejsf element kusu. Pfitel,
klonén, jak se pfi návstévé v jejim pokojiku
se zlozvésti na Cele.
ktery na svém läskou stonajfeim druhu provädi
Uzkost
stavi. Mä jenom sentimentälnf chvilku.
Mals
— Kde je Bedfich“ táze se dévée.
spsychologicky experimente, aby jej vyléeil z
pfed nastävajieimi vécmi na néj pfisla. To je
tanél.
Nelze véc déle kfidovati, student tedy po
nepodafeného románu, je znämá rekvisita starät
väecko. Proto mu tak oerdi zméklo. Kdyby se
u ne¬
malém vähänf odpovidä:
thematické Skoly. Jenze tam podobnou ülohn
vrätil Ziv a zdráv, jisté by holdici opustil a
vermi
— Padl.
s vétsl pravdépodobnostf zastävali Zivota zkusen!
zradil. Zcela jisté
Ale to je zajlmavé. Bedfich je mrtev, to
strycové nebo otcovsti pfätelé o dvacet let starsi
zacinávsak milujfel divku ani tuze nezaräzi. Zavätki
mladych hrdind. Cely ten pan Theodor Kaiser
Zivot, jako erna a se zvlästnim Zenskym instinktem
jevf se nám ve svêtle tak mälo opravdovém, ze
Nás soudruh vidél loni Schnitzerovo dramana
jde hned po stopé nepfitele. Otäzky klade pfesné
ch
kdyz v poslednim aktu pfichäzi oznämiti Bedfi¬
dvornim divadle videnském a vrätil se vsechen
a soustavné jako stätuf návladnt.
istorie,
okouzlen. Zdejsi pfedstaveni jej zklamalo. Dojemchovu smrt, néjaky vnitinf hlas nám pravi:
— Padl, tedy se bil. Pro koho? Pro né¬
m ne¬
nevéfte! chlapik se jen tak pfetvakuje! Zprävu
byl zde tak chladny. Cim to? Dojem je vzdycky
jakou Zenu? Tedy — pro jinou?
dojem
vztazitg. Hromada Einiteld spoluhraje. Uz rozdillo smrti jisté si jen vymyslil, aby nepohodlny
A ted teprv spusti näfek.
sou-
pomér pfetrhl!
Pro jinou! Tedy ne pro mne? Cim jsemoriginälu a pfekladu je dülezity. Hra je psäna
venou
Nejvice sympaticky, Zivotu nejvérnéji od¬
düvèrnou néméinou videnské intelligence. Mä
popla- mu byla já? Ach, jeminku a ouvej!
Du¬ Vsimnête si té nuance: ne proto, Ze je Be-Isvoji vüni vrstvovon a lokälni. Tou hnedl poslouchany, vedle povrehni Micinky, je starg
houslista Weiring. Pan Pstross snazi se co
obräzek nabyvá jistého Zivotniho lesku, ktery se
esejde.dfich mrtev, ale proto, Ze za jinou padl, ji
moznà, neupadnouti v üloze té do tönu starého
autor tak rmoutl. Vsadte se, kdyby se byl stfilelpfekladem zträef. Musil by pfijfti zvlästni bas¬
vaudevillu. Dvé postrannéjsi ulohy, pundo
Zü-pro ni, pro Kristu — ach, jak by jf to bylo nik, aby mu, Frekladu dovedl lesk opét vrätit.
chäfky Binderové a násilnicky zjev Pära json
tomto lahodilo! Mohl si pak tfeba taky padnout. Bylal Je to jako s lakem nékterych vyrobkd uméle¬
v rukou sl. Wolforé a páné Bittnerovich dobfe
muze.by si snad také trochu zaffukala, ale utopit se?lcko-prümyslovych, nippek a Zaponerif! Barva,
vozujeNe, to uz by jt bylo ani nenapadlo. Idéte mi obrys, stiny, vsecko tak ozivne pod prüzracnym opatfeny.