Faksimile

Text

Schnitzlerovy Kristiny a jest to skutečné maso
a zivé télo Lobheimerovo, do néhoz se do
opravdy strili. „Milkoväni“ je drama par excel¬
lence. Nemluvi se v nèm, nébrz hraje, Zije a
umirà, trebas za kulisami, mimo dozor diväküv.
Ale vy to citite, vidite, vy tomu vsemu vérite, po¬
névadz jste ty osoby kdesi jednou jiz vidéli, Zyici
a jednajici, a ponévadz vse je tak mistrné a vörné
podáno, jak jen dle Zivota a pravdy podäno byti
mohlo. A v tom je morälka kusu a v tom jsou
umélecké idealy Schnitzlerovy. Nad dävat vse
tak primo obecenstvu na ruku, nac diváküm
s poslednim vystupem spustiti oponu nad jeho
dalsimi myslenkami, nad nenechat ho na Siro¬
kém, volném poli, na néjz autor jej cestou svého
dramatu pfivädi, aby diväk sam däle pfedl si
ty podivné nité osudu a z nich pletl si sam
(na sebe a na svêt bié morälky?! A toto „nac“
poklädá p. Arthur Schnitzler za zbyteöné, ba
nedüstojne umélce-aristokrata, a vede svoje
osoby pfimou cestou Zivotni právdy, neohlizeje
se na to, zda mä v tom podati néjakou mravo¬
karnou moralku. A to je jednim z Vyznamnycn!
tahü Schnitzlerovych praci.
Dr. Arthur Schnitzler je lékafem. Snad
z toho mozno dovoditi ty anatomické fezy, jez
pevnou, nechvéjici se rukou vede do srdce a
ledvi lidského; je fysiologem a proto i mistrem
dusevni pathologie! Je Videnan, a proto ten
pravdivy, az upfimnym realismem zaräzejiei
vzduch Vidensky, v némz dävá svym osobám
se milkovati, a je mu konečné teprve 34 rokü,
ja proto ta svézest a ten rozruch a zür.
Arthur Schnitzler pfedstavil se na divadel¬
nich prknech nékolikräte, s vysledkem vsak ne¬
stejnym. Vétsinou vsak bez vysledku. snad ze
obecenstvo nemohlo pracim jeho pfijiti na chuf,
nebo ze on nedovedl jesté do nich nadechnout
ten parfum düvérnosti a zároven svézest zdra¬
vého ranniho vzduchu jako podafilo se mu to
v „Milkoväni“. Hlavné jeho „Pohädce“ se ve
Videnském „Volkstheatru“ nevalné vedlo. Lépe
darilo se novelistickym pracim jeho, jako „Ana¬
tolu“, „Sterben“ a j. Posledni praci jeho je
„Freiwild“, jez kolem 17. t. m. v Berliné pro¬
vozováno bude poprvé.
Déj „Milkoväni“ jest tento:
Jednáni I. V elegantnim pokoji bavi se
dva Vidensti sviháci: Bedrich Lobheimer a
Theodor Kaiser. Oba jsou z „lepsi“ rodiny,
i rozumi se samo sebou, ze sméji si leccos do¬
voliti k zahnáni dlouhé chvile. Don Juan volil
k stémuz ücelu nejlepsi prostfedek: Zeny -
a nasi hrdinové vèrné jej napodobi. Bavi se -
jak jiz feceno
— a i thematem jich hovoru jsou
zeny. Theodor, jenz vübec jevi vice rozvahy nez
jeho naprosto lehkomyslny soudruh; prävé vzpo¬
miná si téz na rigorosum, jez mu nastäva, zcela
rozhodné vyzyva Bedficha, aby zanechal poméru
se zenou vdanou a varuje jej pred häsledky, jez
by mu möhly byti osudny.
Prosim té, Bedrichu, ucin mi to k vüli
a bud rozumny. Zanech jiz té prokleté hi¬
storky jiz mné k vüli. Mám take nervy ..
Vim, ze nejsi Clovék, jenz dovede se vybaviti z
dobrodruzstvi. a proto jsem ti to ucinil pohodl¬
néjsi a poskytl ti prilezitost, abys se za¬
chränil
fovského divadla. A divky prisly. Mici pociná si
Jiz jak doma; Kristina jest zprvu jesté jaksi
ostychavá, ale zähy stävá se düvérnéjsi, az
vzplane vrelon laskon k Bedfichovi. Hoduji, ho¬
vori, sméji se a laskujf, braji na piano a tanci,
az nähle prudké zazvoneni vyrusi je ze zabavy.
Bedrich jakozto domäci pän jde otevfit a ry¬
chle se vrätiv, odstrani své hosti do vedlejsiho
pokoje. Pän ten neni nikdo jiny nez manzel
oné Zeny. s niz Bedrich udrzuje milostny pomér.
Pficházi jako mstitel své cti, a odchäzi po do¬
hodnuti, Ze vyrovnaji destnou zälezitost tu sou¬
bojem hned druhého dne. Bedrich slibi pak do¬
staveničko Kristiné a posléz rozlouéi se se svymi
pfätely.
Jednáni II. Kristina chystä se v poko¬
jiku svém k odchodu. Tesi se na smluvené do¬
staveničko s Bedrichem, a otci namlouvá, ze
jde k Mici. Vysla chvéjic se touhou a zähy
vraci se s ubledlym lickem a se zärmutkem
vodich. Bedrich nepfisel. Ubohá netusf, co
mezitim se stalo. Pfichäzi k ni Mici a Kristina
si stézuje:
Povaz si, on nepfisel.
Zradil té? Dobfe se ti stalo.
Ale co je to? Co jsem ti udélala?
Zhyčkala jsi ho, jsi nan pfilis dobra
Nevis, co mluvis.
Vim dobfe, co mluvim. Jiz davno se na
tebe zlobim. Prichäzi pozdé k dostaveničku, ne¬
proväzi té domü, sedi s cizimi lidmi v lozi,
zkrätka: klame té — aty das si vsecko klidné
libiti a ke vsemu divas se nan jesté tak zami¬
lovanyma ocima
Ale Kristina veri pevné, ze Bedrich ji mi¬
luje tak vroucné, jak ona jej. Konecné objevi
se Bedzich a vymluvi se, Ze se opozdil. Ubohá
divka nemá ni tuseni, jaká katastrofa mezitim
se pripravovala. V objeti milencové zapominà
na chvili na pfestäly bol, ale zähy opét tvai
jeji se zasmutni, nebof Bedfich ji sdéluje, ze
musi odjeti.
Jednáni III. Kristina v pokojiku svém
vyzvidá na Mici, vrätil-li se jiz Bedrich nebo
Theodor. Jiz treti den neni o nich ani vidu ani
slechu. Kristina pfizná se Mici, ze fekla svému
otci vse, a posléze prosi ji, aby se Sla do
Bedfichova domu pozeptat, védi-li o ném néco.
Näsleduje tklivä scena. Otec Kristinin. zrödév
mezitim o souboji Bedfichové a jeho vysledku,
snazi se dceru svon pfipraviti na nejhorsi, Cimzg
uvädi ji v rozechveni stäle vétsi. Konecné objévir“
se Theodor, Cerné obleden. Divka po hrozném
zapase dusevnim uhodne, co se stalo. Bedrich
jest mrtev . .. Ale jak to mozno? Padl v sou¬
boji pro vdanou zenu, kterou miloval. Kristina
je zürcena, a posléze v neyvétsim vzruseni mysli
prchà na hibitov ku brobu toho, jejz tolik milo¬
vala a jenz ji klamal. Otec divá se za nioknem
a lomé rukama, vzlyká: „Jiz se nevräti — jiz
se nevräti!“
Jak vidno, déj jednoduchy, plynouei pfiro¬
zenym proudem a nicim neruseny, Zalezi tu na
hercich, aby podali vse tak, jak bäsnik si pred¬
stavuje. Cinohra ta méla vsude üspéch. V Praze
hräna byla v némeckém divadle dne 20. ünora
rovnéz s üspéchem velice destnym — a pri
véerejsim pfedstaveni v Närodnim divadle za¬
skvély se vsechny jeji prednosti v pravém
svétle.
Hlavni ülohy byly velice dobre obsazeny.
Zvlästé sl. Velsová triumfovala svym uménim
v üloze Mici. Rovnéz pi. Kvapilová byla
znamenità Kristina a také pp. Vojan a
Sedlädek v ulohách Bedricha a Theodora
dobyli si zaslouzené hlucné pochvaly. Panové
[Bittner a Pstross se sl. Volfovou pfi¬
spéli platné ku zdaru celku.
Prekladu pané Javürkovu slusno vzdäti
plnou chvalu, nebot vystihuje zcela originäl.
Karel Kadner.