Faksimile

Text

stinech
bylo.
svezi
(
n
1
à
1
an
ivaji
ly,
du¬
VSa¬
ym
sa¬
d
rO-
niz
ast
u,
rcit,
ver¬
enaje
dälky,
i, jejiz
lva mi¬
k smrti
návalu
é hrdlo
má nic
ho Ziti,

box 36/3
Pamphlets offorints
eká se chorobnych objeti a prchá pfed polibky, jimiz ji ohrozuje
muz propadly füi stind. Jako na strasidlo nan pohlizi, prozivajic
celou hrüzu oné divky z ballad lidovych, jiz pronäsleduje mrtvy
Zenich. Schnitzlerova ethika buduje totiz na jediné veliciné, kterou
poklädá za konstantni a véënou, na protivé mezi existenci a ne¬
existenci, nad propasti, jiz sebe dümyslnéjsi theorie nevyplni,
totiz nad rozlukou mezi älovékem, jenz dychä, a me#i Hlovékem,
jenz pfestal byti Hlovékem, zivym dlovékem. Jeho osoby maji
instinktivni hruzu pied blizkosti mrtvoly. Novella Umiráni udävä
poprvé toto thema, jez se v pozdéjsi produkci neustäle vraci¬
Schnitzler mä soucit, fekl bych: soucit lékafe, s témi, kdo jdou
smrti vstiic, a s tohoto stanoviska, jezto nad nämi nade vsemi
vznäsi se hrozici zähada smrti, mä soucit s celym Zlovékenstvem.
Chce ulehéiti lidem tézké brimé — o mirné jeho dobroté svédéi
drama Odkaz — a v läkavych slibech, jimiz na mladé lidi volá
Zivot, nalézá nejen düvod, nybrä i oprävnéni mnohych bezhlavych
a nezodpovéditelnych posetilosti.
Ziti! v tom pojmu lezi nädhera a blaho, otéina a hloubka,
moudrost i Silenstvi, touha, kräsa, zaslepenost. Kdo by se loucil
räd od této zemé, na niz plakal a hresil, na niz se tfäsl radosti
a hnusem, na niz — slovem — zil! Kdo by necitil odpor proti
tupému stavu smrti! Psychologie umirajicich se falsuje, pravi jeden
moriturus Schnitzlerüv, pfenäsejici pfirozenou filosofii Kleistova
hrdiny do sféry vsedniho citéni; kdo vi pfesné kdy nadejde hodina
posledniho rozlouéeni, zträvi gely zivot svüj bäzni pfed hodinou
tou, a tézce nemocny dlovék je zävideni hodnéjsi, nez silny a zdravy,
jehet zitra skosi smrt. Tém, kterym slunce posud „viti — a „neni
nic jiného jistého na zemi“, — vrozena je nenävist proti neznämu
a proti temnoté, a s hroznym animälnim vykrikem se vyprostuji
z okoli, v nèmz susti müri kridla. O zivotu bäjecnych a zävrat¬
#nych pfislibenich miuvi se v Mezihfe, ale jinde vrhaji se, smyslü
zbaveni, ti, kdo Zivota jsou üéastni, stiemhlav a bez jakékoholi
urditého ocekáváni do viru väsni svye. ien aby unikli zäniku a
pfisernému tleni. V klassicky vyraz je sevien fento üdes v novelle
o mrtvych, kteri mléi, o zené, která nechäv;, v noci podle silnice
lezeti zabitého svého milence, aby se spasila pfed jeho skelnym
zrakem, pfed jeho zkrväcenou hlavou a nehybnymirty, pfed tymiz
rty, jez pfed okamzikem jesté ji celovaly a v nichz nyni zpedeténo
drimà hrisné tajemstvi jejiho zivota: nebot mrtvi mléi a tyto rty se
nikdy neotevrou, a ten kdo citi svoje srdce tlouci, mä tisickräte
vetsi moc nez mrtvy kräl. Télo, které dozilo, jest tupym kusem
— 149