23. Der Schlede Pierrete
Telephon 12.801,
„ODSERTER
en eel dere Seieretnen Ai elnge Antung.
Wien, I, Conoordlaplats 4,
Vertretungen
Snee Kent Metpen Oien, Girnitng eintung
Genf, Kopenhagen, London, Madrid, Malland, Minneapolls,
New-Vork, Paris, Rom, San Francisco, Stockholm, St. Peters¬
burg, Toronto.
(Guellonangots ohne Gewlte).
Ausahnävautddu, Prrckuch 4911
vom:
Literatura, divadlo, umenl.
Závol Pirotéin.
Pantomima o trech déjstvich. Napeal Arthur
LLer. Hudbu slolil Ernest von Dohná¬
-HyI. Sroseograf a resiner Achille Viscussi. Dirigent
Rudolf Zamrzia. Poprvé v Národnim diradle v sobotu
dne 27. erpus.
Arthur Schnitzler, jehos veökerd tvorba jest mo¬
duluci a varlaci jediného thematu o divoté jako hof¬
köm a tragickém enn, v némä nezdolny osud pfeko¬
nävd bezmocnou vüli lidskon, jevi se ir „Zdvoji Pierot¬
Einé“ romantikem di novoromantikem observance ryze
videnské, pravf. dédicem ducha Raimundova a Grill¬
parzerova i rc nocennym druhem Hugona von Hof¬
mannsthal. „ZAvoj Pierotéin“, pro néjá zvolil formu nad
liné priléhavon, pantomimu, to jest némohru, spojenon
4 Wrazuymi posnüky a taneénimi pohyby (od dob
spisu Nietzscheova ovzniku tragedie s ducha hudby
poklädáme pantomimu za nejrannéjöl zárodek dra¬
matu) stélesfuje originelné prastarou myälenku
tragiky Zivotuf, myölenku, jis nesdetnékräte ob¬
mönilo divadlo videnské
pferozmanitich po¬
hädkovich féerlich a baletnich hräch: „Ein Leben ein
Traum“. Postavou Pierota a Pierotky (Colombiny) us
italské jeriäté 17. stoleti (herec Biaratoni v Comédie
italienne) v Parisi vystiblo onu nezbornon pravdu, v li¬
teratufe franconzské Pierot je postava tradienf a lze
jej stopovati as I Sibalu Pierotovi Jules Lafoagueovu.
Némei prekrtili Pierota na Harlekyna, viste hru Lotha¬
rovu „Kral Harlekyn“! V „Uberbrettin“ Rich. Schau¬
kala vystupuji hojné Pierot 1 Piereika. —
Schnitzler
spracoval Pierota zpüsobem ponékud vrdusnéseim jis
jednou, vsadiv pestry déj v roztomily rämec lidového
divota videnského; epracováni z brusu nové jest mno¬
hem ponurejsi, dusnejsl, téisf a kondi se truchlivé.
Pierot jeet smuten, ze ho Pierotka opustila k vüli te¬
nichovi Harlekynovi, mituje ji horouol laskou, zel ne¬
Sfastné, dalo. Nic ho neutésuie, naopak krepéeni roz¬
jarensch pfátel püsobi mu pekelnd muks,
zene je z9 evého bytu. V tom zahlédne oknem
Pierotkn pfichdzejiel k nemu; stasten beti j1
vsttic. Ale Pierotka je us zasnoubena e Harlekgnem,
Cehof vnéjälm odznakem jest dlouhy závoj. Pierot se
ho dési, ptá ac ji po priciné, a ona v odpovéck nabizi
mu smrt otrávenim. Pierot vähä, konzli ji pred ocima
krásu Ziti, ale posléze dä se premluviti, klesd Pierotce
do nárnéi, a oba zasednou k posledni vederi, pfi nit
poslednim douskem jest jed. Pierotka ofdll, neni 8 to,
aby sc odhodlala vypiti disi as na duo, a Pierot
rozezlen jeji zbabélosti, vyräzi ji pohür s ruky a
zemre. Pierotka marné hledd zbylého jedu, aby pfe¬
rvala nit aveho zivota, posléze sdéßena prchd, za¬
pomnévsi v pokoji svatebni züvef a vénedek! V druhém
déjetvi jame srédky svatehni hostiny Harlekynovy.
Prävé md erpoditi se ötverylka, které chee se 1 Har¬
lekyn s novésten sddastniti. Ale marné ji väude po
celem domé hledast. Harlekyn zufivé rosbii vie, 1
nad prijde. Vo drefich setkávd so a Pierotkon, ##s 1
box 27/5
— —
cejicl se od Pierota k svatebnimu vesell. Harlekyn
vyptávd se ji, kde se omeäkala. Vymlouvá se s chce
tandit. Jako pfiöerny pfisrak tane ji na zmudeném
duchu postava sebevraha Pierota. Harlekyn pohreät
jejtho závoje a vénedku, zvidd, kde ho ztratila. Pie¬
rotka neodpovidd. „Musis najit závoj!“, kéie ji Har¬
lekyn. Znovu zjevi de uetraßené Pierotce mrtw Pierot,
a podává ji älojir, jejs zanechals v jeho svétnici. Pie¬
rotka, näsledována Harlekynem, béit za mizejleim
pfeludem Pierotovym
déjstvi tretim Pie¬
rotka a Harlekym pficházejf do bytu Pierotova.
Pierotka vitézné sdvihd straceny svüj svatebuf süvoj a
nutká Harlekyna k odehodu, Harlekyn roahlläf se
pokojikem a spatii mrtvolu Pierotovu. „To tedy ten,
s nimä jsi zde hyfila?“ Chce domnéle spictho sbudit,
ale brzy pozná, ze jest mrtev a brüson jat ustu¬
puje
Pojednou kmitue mu myalf désné bizarnf
nápad. Posadi mrtvého Pierota za stül, pripiji si# nim,
pokloni se hluboce Pierotce a s dübelakym damérem
zamyká ji s Pierotem. Pierotka brüzon seäfli. Klesd
mrtva. Ráno. Vesell kumpáni Pierotovi s pianiston
vraceji se k dvéma mrtvolám. S obsahem Schnitzlerovy
krásné a hluboké básné ruku v ruce krádi snemenitä
hudba Ernsta von Dohnányi, jens jest i v Praze s do¬
etatek znäm jako klavirni virtuos i ekladatel. Pfiléhá
vzorné ke kazdému gestu, mä eilny dramatickv vznes,
nvedéici o pilaém studiu Wagnera i Rich. Strausse,
jeat polyfonickd a vystarnd, má vnäcnou scopnost
sugestirni licné, jest uhlasend a decentni: valéik, vlo¬
zeuf mezi prrui s druhy akt, jest skvostuf svon od¬
lisnon eleganef a symfonickym propracovánim. Hlarni
dlohy byly v rukon el. Rydlovy a p. Haölera;
oba umélci podali vykony roshodné dokonalé, na v¬
sost promyslené, pedlivé uvädivse kazdy posun, kasdy
krok: el. RyClová rozvinula vsechny své eily ze¬
ména v konci, dostoupiväi nejvyssich mofnosti mi¬
mické expresse. Pan Achille Viscussi, vitedny
Harlekyn, pékné v biedermeyerovském slohu scénoval
péknou novinku, jejis ladné provedenf dosnalo #
slouzeného dspéchu.