box 28/1
23. DerSchleienderPierrette
Gent, Kopenhagen, London, Madrid, Mailand, Minneapolis,
New-Vork, Paris, Rom, San Francisco, Stockholm, St. Peters¬
burg, Toronto.
(Quellenangabe ohne Gewähr.)
Ausschnitt aus; 72.101pve Doba, Piisen
vom:
„Zävoj Pierotöin“. (Pantomima o 3 déj¬
stvich. Napsal Artur Schnitzler. Hudbu slozil Arnost
SI. Dohnanyi. Unorengrarresisee-Aug. Berger. Diri¬
gent Väclav Talich. Poprvé v plzeüském divadle 3.
prosince.)
V dobé rozkvêtu kinematografü cochvili slyälte
vyklädat, jak se mluvené drama prezilo a jak bu¬
doucnost bude ukäjeti potfebu divadla v némohfe.
Neschäzl Cetné pokusü o oziveni staré italské panto¬
mimy. U nás razi ji cestu Oskar Nedbal. Gestem a
hudbou vypravuje pohädky a tvofitak novy typ velké
vypravné hry. Uvedená novinka je dükazem, ze Nömei
usilujf vyjädriti pantomimicky tragiku väelidskou,
ovéem pfeplnénou okázalymi a bizarnimi nápady.
Vidensky spisovatel Artur Schnitzler umi psät
pantomimy. Nenazyvaji ho nadarmo umélcem „drä¬
zdivych vnade. — „Závoj Pierotéine je variace mo¬
tivu, ktery poprvé uzil autor v -Závoji Beatriéiné“.
Zde prelozil déj z Bologny do staré Vidné, z renai¬
sance do biedermeyerovstiny. Dobové zasadil dej do
rämce r. 1840, ale postavy pro nöj vzal ze staré ital¬
ské komedie sedmnäctého a näsledujictho stoletl.
Pierot i Pierotka jsou postavy tradièné, proto jimi
lze dobfe vyjädriti vselidské drama, které zila mi¬
nulost jako pritomnost. Nejde o dobové pomijejlei
zachycenf vnéjsich zuakü Clovéka, jde o proniknuti!
stavü, jez tvorl podstatu duse lidské, jde o pfedve¬
dent tri ostre vyhranènych typü, jak se jevi pod zor¬
nym ühlem velkoméstského bäsnika 20. stoletl, ktery
rafinované stupfuje tragické az k silenstvi, ktery umi
zjednodusovat, ale i s velkou bizarnosti stupfiovat.
Pierotka, tof pravzor pudové, jen smysly milu¬
jiei zeny. Je kräsná. Miluje Harlekyna i Pierota. Sama
nevi dobfe, kdy kterého vic. Mä chvile, kdy touzi po
bohatetvi. V töch utekla od Pierota k Harlekynovi a
sllbila stäti se jeho zenou. 0 svatebni noci zasteskne
se ji po osifelém milenci. Nechá zenicha a odejde
k milenci. Ale ani v jeho náruéf neciti sespokojenou.
Zivot i láska davaji pfilis mnoho utrpeni. Bude lépel
zemffti. Nabidne milenci spolecnou smrt. Vzniti v néms!
odvahu k sebevrazdé, ale sama lpi üsilovné na po¬
zemské hroudé a zdräbá se näsledovati ho do ne¬
znämych svêtü. Pri pohledu na mrtvého pojme ji
hrüza pfed smrti i touha po Zivoté. Odvraci se po-
druhé od milence k zenichovi. Zivy Zenich je pro ni
vic nez mrtvy milenec.
Zenich nemá düvérivosti milence. Je schopen 8
Zärlit i na sny, v nichz se mu Pierotka odeizuje.
Nechce jen milovat, chce naprostou jistotu, Ze je bez k
vybrady milován. Dychtivé snazi se z Pierotky vy¬
läkat tajemstvi závoje. Zjisti, ze jeho läsks byla zne¬ E
ucténa. Pierotka v pritomnosti mrtvého zdrähá se ho
polibit. Z mudivého zoufalstvi vymysli divokou po¬
mstu. Citiä se milenkou mrtvého, nuz buck si ji.e
A zavfe ji s mrtvym Pierotem v pokoji. — Smutny
ie osud Pierotky. Neuspokojila am jednoho ani dru¬
nsho muze. Oba zklamala, protoze nedovedla däti se
##—vinou obou.Citaké vinou svon?1 P.
Zbläznil ji tento stav. Jejl vinou byla läska! Zaslu¬
hovala trestu, nebo byla obétována?
Pierot je smutny, jemny melancholik. Miluje
1 kdyz byl opu Stèn. Vroucné Pierotku znovu k sobé
pfijimá a umt oddané z lásky umfit. — Harlekyna
Zena stäle znepokojuje, stäle zjitfuje, stäle dini zou¬
falym. Zablji Pierotku ze zufivosti podvedeného, z mu¬
Civého bolu, ktery musi pfehlusit, tryznénim jiného.
Znatel Zen a veliky psycholog läsky psal toto dilo.
V moderni pantomimé pfejfmá dkol mluveného
slova hudba. Mä zvysit, sesilit näladu scény, vyjä¬
drit to neurdité, nevyslovitelné, tragické. Nenito dkol
lehky. Ze völ dramatické tvorby vyviji se döj v pan¬
tomimé nejrychleji. Pohled, gesto povi tu Casto vie
nez celé véty. Tak rychle hudba déj illustrovat ne¬
müze. Potfebuje k vyjädfeni se Sirsl vélu.
Arnost Dohnänyi, mistr hry klavirni, podmalo¬
val v této pryni jevistni präci spläe celkové nalady,
nez jednotlivá gesta. Jeho hudebnf fräze má pevny,
asny vyraz a sugestivné k déji pfiléhá. Tragické
spény pryniho a tretiho aktu jsou jemné, jednoduse
1
ümèrné pracované. Autor zneuzivá v nich béznych
Irchesträlnich efektü. Pozoruhodné v tomto dile json
ance. Tancem chil prätelé rozveseliti smutného Pie¬
ota. Prvé a druhé jednäuf spojuje skvostny valdik.
2 Ate Aimsamy
23. DerSchleienderPierrette
Gent, Kopenhagen, London, Madrid, Mailand, Minneapolis,
New-Vork, Paris, Rom, San Francisco, Stockholm, St. Peters¬
burg, Toronto.
(Quellenangabe ohne Gewähr.)
Ausschnitt aus; 72.101pve Doba, Piisen
vom:
„Zävoj Pierotöin“. (Pantomima o 3 déj¬
stvich. Napsal Artur Schnitzler. Hudbu slozil Arnost
SI. Dohnanyi. Unorengrarresisee-Aug. Berger. Diri¬
gent Väclav Talich. Poprvé v plzeüském divadle 3.
prosince.)
V dobé rozkvêtu kinematografü cochvili slyälte
vyklädat, jak se mluvené drama prezilo a jak bu¬
doucnost bude ukäjeti potfebu divadla v némohfe.
Neschäzl Cetné pokusü o oziveni staré italské panto¬
mimy. U nás razi ji cestu Oskar Nedbal. Gestem a
hudbou vypravuje pohädky a tvofitak novy typ velké
vypravné hry. Uvedená novinka je dükazem, ze Nömei
usilujf vyjädriti pantomimicky tragiku väelidskou,
ovéem pfeplnénou okázalymi a bizarnimi nápady.
Vidensky spisovatel Artur Schnitzler umi psät
pantomimy. Nenazyvaji ho nadarmo umélcem „drä¬
zdivych vnade. — „Závoj Pierotéine je variace mo¬
tivu, ktery poprvé uzil autor v -Závoji Beatriéiné“.
Zde prelozil déj z Bologny do staré Vidné, z renai¬
sance do biedermeyerovstiny. Dobové zasadil dej do
rämce r. 1840, ale postavy pro nöj vzal ze staré ital¬
ské komedie sedmnäctého a näsledujictho stoletl.
Pierot i Pierotka jsou postavy tradièné, proto jimi
lze dobfe vyjädriti vselidské drama, které zila mi¬
nulost jako pritomnost. Nejde o dobové pomijejlei
zachycenf vnéjsich zuakü Clovéka, jde o proniknuti!
stavü, jez tvorl podstatu duse lidské, jde o pfedve¬
dent tri ostre vyhranènych typü, jak se jevi pod zor¬
nym ühlem velkoméstského bäsnika 20. stoletl, ktery
rafinované stupfuje tragické az k silenstvi, ktery umi
zjednodusovat, ale i s velkou bizarnosti stupfiovat.
Pierotka, tof pravzor pudové, jen smysly milu¬
jiei zeny. Je kräsná. Miluje Harlekyna i Pierota. Sama
nevi dobfe, kdy kterého vic. Mä chvile, kdy touzi po
bohatetvi. V töch utekla od Pierota k Harlekynovi a
sllbila stäti se jeho zenou. 0 svatebni noci zasteskne
se ji po osifelém milenci. Nechá zenicha a odejde
k milenci. Ale ani v jeho náruéf neciti sespokojenou.
Zivot i láska davaji pfilis mnoho utrpeni. Bude lépel
zemffti. Nabidne milenci spolecnou smrt. Vzniti v néms!
odvahu k sebevrazdé, ale sama lpi üsilovné na po¬
zemské hroudé a zdräbá se näsledovati ho do ne¬
znämych svêtü. Pri pohledu na mrtvého pojme ji
hrüza pfed smrti i touha po Zivoté. Odvraci se po-
druhé od milence k zenichovi. Zivy Zenich je pro ni
vic nez mrtvy milenec.
Zenich nemá düvérivosti milence. Je schopen 8
Zärlit i na sny, v nichz se mu Pierotka odeizuje.
Nechce jen milovat, chce naprostou jistotu, Ze je bez k
vybrady milován. Dychtivé snazi se z Pierotky vy¬
läkat tajemstvi závoje. Zjisti, ze jeho läsks byla zne¬ E
ucténa. Pierotka v pritomnosti mrtvého zdrähá se ho
polibit. Z mudivého zoufalstvi vymysli divokou po¬
mstu. Citiä se milenkou mrtvého, nuz buck si ji.e
A zavfe ji s mrtvym Pierotem v pokoji. — Smutny
ie osud Pierotky. Neuspokojila am jednoho ani dru¬
nsho muze. Oba zklamala, protoze nedovedla däti se
##—vinou obou.Citaké vinou svon?1 P.
Zbläznil ji tento stav. Jejl vinou byla läska! Zaslu¬
hovala trestu, nebo byla obétována?
Pierot je smutny, jemny melancholik. Miluje
1 kdyz byl opu Stèn. Vroucné Pierotku znovu k sobé
pfijimá a umt oddané z lásky umfit. — Harlekyna
Zena stäle znepokojuje, stäle zjitfuje, stäle dini zou¬
falym. Zablji Pierotku ze zufivosti podvedeného, z mu¬
Civého bolu, ktery musi pfehlusit, tryznénim jiného.
Znatel Zen a veliky psycholog läsky psal toto dilo.
V moderni pantomimé pfejfmá dkol mluveného
slova hudba. Mä zvysit, sesilit näladu scény, vyjä¬
drit to neurdité, nevyslovitelné, tragické. Nenito dkol
lehky. Ze völ dramatické tvorby vyviji se döj v pan¬
tomimé nejrychleji. Pohled, gesto povi tu Casto vie
nez celé véty. Tak rychle hudba déj illustrovat ne¬
müze. Potfebuje k vyjädfeni se Sirsl vélu.
Arnost Dohnänyi, mistr hry klavirni, podmalo¬
val v této pryni jevistni präci spläe celkové nalady,
nez jednotlivá gesta. Jeho hudebnf fräze má pevny,
asny vyraz a sugestivné k déji pfiléhá. Tragické
spény pryniho a tretiho aktu jsou jemné, jednoduse
1
ümèrné pracované. Autor zneuzivá v nich béznych
Irchesträlnich efektü. Pozoruhodné v tomto dile json
ance. Tancem chil prätelé rozveseliti smutného Pie¬
ota. Prvé a druhé jednäuf spojuje skvostny valdik.
2 Ate Aimsamy