e
Talyen Wrrde
tivu, ktery poprvé uzil autor v -Závoji Beatriéiné“.
Zde prelozil déj z Bologny do staré Vidné, z renai¬
sance do biedermeyerovstiny. Dobové zasadil dej do
rämce r. 1840, ale postavy pro nöj vzal ze staré ital¬
ské komedie sedmnäctého a näsledujictho stoletl.
Pierot i Pierotka jsou postavy tradiéné, proto jimi
Ize dobfe vyjädriti vselidské drama, které zila mi¬
nulost jako pritomnost. Nejde o dohové pomijejiei
zachycenf vnêjsich znakü Clovéka, jde o proniknuti
stavü, jez tvorl podstatu duse lidské, jde o pfedve¬
denf tMi ostfe vyhranénych typü, jak se jevi pod zor¬
nym ühlem velkoméstského bäsnika 20. stoletl, ktery
rafinované stupfiuje tragické az k silenstvi, ktery umi
zjednodusovat, ale i s velkou bizarnosti stupfiovat.
Pierotka, tof pravzor pudové, jen smysly milu¬
jici zeny. Je kräsná. Miluje Harlekyna i Pierota. Sama
nevi dobte, kdy kterého vic. Mä chvile, kdy touzi po
bohatstvi. V töch utekla od Pierota k Harlekynovi a
sllbila stäti se jeho zenou. 0 svatebni noci zasteskne
se ji po osifelém milenci. Nechá zenicha a odejde
k milenci. Ale ani v jeho nárndi neciti se spokojenou.
Zivot i läska davaji pfilis mnoho utrpeni. Bude lépe
zemfiti. Nabidne milenei spolecnou smrt. Vzniti v nèm
odvahu k sebevrazdé, ale sama lpi üsilovné na po¬
zemské hroudé a zdrähá se näsledovati ho do ne¬
znämych svétü. Pri pohledu na mrtvého pojme ji
hrüza pfed smrti i touha po Zivoté. Odvraci se po¬
druhé od milence k zenichovi. Zivy Zenich je pro ni
vic nez mrtvy milenec.
Zenich nemá düvérivosti milence, Je schopen s
Zärlit i na sny, v nichz se mu Pierotka odeizuje.
Nechce jen milovat, chce naprostou jistotu, Ze je bezsk
vybrady milován. Dychtivé snazl se z Pierotky vy¬
läkat tajemstvi závoje. Zjisti, ze jeho läska byla zne¬E
ucténa. Pierotka v pfitomnosti mrtvéhe zdrähá se ho
polibit. Z mudivého zoufalstvi vymyäli divokou po¬
mstu.Citis se milenkou mrtvého, nuz buck si ji.
A zavfe ji s mrtvym Pierotem v pokoji. — Smutny
ie osud Pierotky. Neuspokojila am jednoho ani dru-
ného mute. Oba zklamala, protoze nedovedla dätise
Eke vinou obou. Citaké vinou svon? f.
Zbläznil ji tento stav. Jejl vinou byla läska! Zaslu¬
hovala trestu, nebo byla obétována?
Pierot je smutny, jemny melancholik. Miloje
i kdyz byl opu ätén. Vroucné Pierotku znovu k sobé
pfijimá a umt oddané z läsky umfit.
Harlekyna
Zena stäle znepokojuje, stäle zjitkuje, stäle dini zou¬
falym. Zablji Pierotku ze zurivosti podvedeného, z mu¬
Civého bolu, ktery musi pfeblusit, tryznénim jiného.
Znatel zen a veliky paycholog läsky peal toto dilo.
V modernt pantomimé pfejfmá dkol mluveného
slova hudba. Mä zvyäit, sesilit näladu scény, vyjä¬
drit to neurdité, nevyslovitelné, tragické. Nenfto dkol
lehky. Ze völ dramatické tvorby vyviji se déj v pan¬
tomimé nejrychleji. Pohled, gesto povi tu Casto vie
nez celé véty. Tak rychle hudba déj illustrovat ne¬
müze. Potrebuje k vyjädfenf se Siräl vétu.
Arnost Dohnänyi, mistr hry klavirni, podmalo¬
val v této pryni jevistni präci spise celkové nalady,
nez jednotlivá gesta. Jeho hudebnt fräze má pevny,
asny vyraz a sugestivné k déji priléhá. Tragické
scény pryniho a trettho aktu jsou jemné, jednoduse
d ümérné pracované. Autor zneuzivá v nich beinsch
Irchesträlnich efektü. Pozoruhodné v tomto dile jsou
ance. Tancem chti pfätelé rozveseliti smutného Pie¬
ota. Prvé a druhé jednäuf spojuje skvostny valdik,
letradièné a bohaté symfonicky pracovany, tancem
hce otec i matka potésiti rozzufeného Harlekyna
zajimavf je tanec, v némz budba naznaduje porou¬
hané a rozladéné nástroje hudebnikü) ana konec Si¬
ená Pierotka v divém krepéeni k smrti se utandi.
skladatel väechny tyto tance, jak to povaha jednotli¬
Tych scen zädá, od sebe rozlisil i efektné vystinoval.
Orchestr pod vedenim kapelnika Talicha mél
bruznysvih i prudky späd i mrazivon tragiku. Vsechny
barvité odstiny skladby byly tu nälezité vyzdvizeny,
vyrazné uplatnény. — Celková üprava ensemblovych
scèn, ovlädnutá pevnou rukou znamenitého umélce p.
Bergra, méla jemné sladény ráz dobové stylovostk
V tancich bylo mnoho krehkého, vzdusného püvabu
Sborové scény kypély Zivotem, jednotlivé postavy
byly jak maskou, tak pohyby ostre charakterisovány.
Predstavitelé tFi hlavnich rolf nedosähli o premi¬
éfe zamyäleného üéinku. Méli by Casto chodit do ki¬
nematografu a välmat si jak pevné, svérázné, defini¬
tivni je gesto dobrych kinematografickych hercü. U
nich bylo mnoho pohybü zbyteënych, mlhavych, ne¬
urditsch. Citili jste, jak tito herci nemaji ani gesto,
ani vyraz tväfe souverenné v moci. Mimika tväre
ponékud zanikala Spatnym osvétlenim jevisté. Pierotka
posledni scéné má dostoupit nejvyssich moznosti
mimickych. V podáni sleé. Machové byly chvile
mdloby, byly patrny stopy rozéilenl, neklidu. Dojem
takto vznikly musi byti rozmazany.
— Pfesvédeime
se pri reprisach jaky pokrok herci ucinili. — K pfed¬
staveni vydán vkusny program s obsahem hry. Do¬
porucovalo by se i pro pfisti novinky.
A. V. 4.-