hr en rentrench he brterer ehten
Leben des In
theilungen we.
„proti te jediné chvili, kdy tvä matka, sedice Mit¬
tu v lenosce, osnovala obét své nesmirne lä¬
Sky?“ „Mé uméni?“ haji se bäsnik. „Co by
Izbrlo te vznesené chvile, kdyby mé umeni
nedovedlo ji zvéënit?“ — V druhé aktovce,
ZenasdFkon. chot hercova Pavlina sejde
se s mladyi muzem Leonhardem v galerii
pfed obrazem zeny, kterà po räné drzi jesté
vztazenou dyku. Lconhard nalcha, aby Pavli¬
na byla jeho läsce po vüli, ale Pavlina dava
mu navzdy s bohem. V tom zazdä se ji, ze
ona sama je Zenou na obraze, a vidi se v du¬
ehn (scéna ta braje se y pozadi jako skuteena)
byt choti malirovon v sestnäctém stoleti, kterä
po noci rozkose nasycenawyhäni sveho mi¬
lence: kdyz milenec hrozi, tväri v tvar jejimn
manzelu, ze jej zabije, sama smélce probodä¬
va; malir chäpe se Stêtce, aby ji zachytil v.#
jeji vrazedné pöse. Pavlina procitne z vidiny
7
Wlandieses Leonhardem. „A dnes vecer?
ptä se mlady muz. „Prijdu, odpovidà Pavlina.
Cochtél autor fici svon bizarni aktovkou? Ze
Zivot stoji za to, aby byl Zit, pokud dävà lätkn
unieni? Ze umeni davà odvahu plného a in¬
tensivniho Zivota! — Ve treti aktovce, Po¬
sledni masky, zurnalista Rademacher,
blizky smrti, dävä si do nemocnice zavolat
slavného spisovatele a byvalého pfitele Weih¬
gasta, aby si na nem na prahu Zivota vylil
Zluc; chce mu fici, ze vsecko jeho pachténi
a tvoreni je präzdné a pitome bläznovstvi, ze
pod domnélym obdivem verejnosti taji se po¬
sméch a pohrdäni, ze vlastni zena krčila nad
nim rameny v näruci jeho, Rademachrové.
Herec Jackwerth, ktery je s nim v nemocnici,
pfinuti Rademachra, nezli prijde Weihgast,
ze udélà malon divadelni zkousku, jak a co
bude mluvit. A kdyz pak Weihgast se objevi,
Rademacher neni jiz s to, aby svüj vybuch
opakoval. Vyzil nastfädany vztek uméle a
tim bylo vse odbyto, jako by tak ucinil do
opravdy. Otäzka jest jen, citi-li umiraje sku¬
tecné ten ukoj, po kterém tonzil. — Ctvrtä
z aktovek, Literatura, vtipné a vesele po¬
smivä se falsi a strojenosti literärni tvorby.
Baron Klement, aristokrat okäzale kastovni
pychy, domyslivy sportsman, ktery spisovatel¬
stvi a spisovatele poklädä za néco naprosto
inferiorniho a sprostého, klade své nevésté,
rczkosné vdové Markété (pani Buskovä ji
hraje podivuhodné), za podminku shatku, abr
na dükaz, Ze nechala svého literärniho blou¬
zneni, zastavila vydani romanu, jejz dala jeste
do tisku. Kdyz Markéta vähà, opousti ji s vy¬
hrüzkon, Ze se nevrati. Ale stane se, Ze by¬
valy literärni kamarad Markétin Gilbert pfi¬
nese ji své nové dilo, také roman, pri nemz
se dohodnou, Ze on i ona nzili ve sve präci
tychz milostnych dopisü, jez si psävali. Ne¬
müze byt tedy Markété nic vitanéjsiho „nezli
kdyz baron Klement prijde ji oznämit, ze za¬
krocil u nakladatele, aby ona jedinym slovem
mohla svüj roman zadrzet. Nejen ze svoli. ale
hodi i vytisk, jeiz si baron vzal pro sehe, de
olné. „Odkud vsak iste vzala do romänu li¬
sty, jez iste vy mné psala? — ty ison prece
v mich rukon,“ divi se Gilbert. „Nu, vidyt
isem je prece drive sklädala a pak opisovala
na Eisto. — A odkud vy iste vzal do romänn
listy, jez jste vv psal mné. — ty ison prece
vmych rukon! Cijste délal jako já?“ „Nikoli,“
urazi se Gilbert, „vy mäte originäly moje, jä
mäm toliko kopie!“ Jaci lidé, ktefi. milujice.
mysli na to, jak svon läsku zuzitkuji v romä¬
né! A jaci spisovatelé, kteri pisice nevyjadfuji
to, co skuteëné prozili, nybrz to, co si do své¬
ho zivota zfingovali! Vznikä-li takhle vseckal
literatura a rsecko umeni —