ruene Kakadu
box 14/8
9.3. Der flache Aekadu
mleintivy, jet un Seste seene zarlädla vposied- hron, a toito ezuntent je polni eprävno, polud
TEUILILETOF
nich letech, kde syrchovanym beslem divadel-Inechceme ho pouzivati vyhradné pro scénická
nich pländ byla samá zakulisni politika, aledila operni. Námét Nedäskova dilka zbavoje
2 Närodniho divadla.
Zädná pokroková, vyvojová snaha. Dnes je ne-Isama sebe moznosti, abz byl prubifskym kame¬
nem pro divadelni kvality päné autorovy. Slo
pochybno — a zrejmé se to poznalo na prvnim
Ja. Nezli isme mohli dostäti svému slibu,
pfi ném spise oto, aby se prokázalo, ze náß li¬
pfedstaveni Schnitzlerovy hry — Ze sily naseho
Ze podrobnéji promluvime o nové hie Giacosové,
vold nás povinnost k referätu o dvon dalsich Einoherniho ensemblu zemdlely, Ze üdy jeho po-Iterärni dorost snazi se pronikati vice do hloubky
od pouhého povrchu fakt, a v té priciné zaujme
novinkách z éinoherniho repertoirn Närodnihol zbyly pruznosti, Ze se stal misto tvürciho sboru
v aktovce Nedäskové skuteëné ledacos, co by¬
divadla. Repertoir tento pestri se ted vübec vy-pouhym aparätem na vyräbéni divadelnich pfed¬
bérem rüznych pozoruhodnosti, jakoby odchäze-Istaveni, pfi nichz kazdy herec jakoby hräl nal chom rädi uvitali jako novou etapu v rozvoji
jici divadelni správa opravdu chtéla hodné sti-vlastni vrub, lip neb hüf, ale beze vsi souvi-Jéeské hry divadelnf. Nelze ovsem si namlouvati,
Ze tosvsechno pocházi vice z hlubin vlastniho
Zit louéeni obecenstva s vlastnimi zásluhami — vislosti s celkem, beze vztahd a bez rytmu,
autoróva fondu nez z knih a dojmü, a nejistota
anebo, ve své osvédéené obétavosti, zäsobitjehoz je prece v Cinohernim pfedstaveni stejné
sveho nästupce hojnym poctem nové nastudo-Itreba, jako v opefe, ovlädané taktovkou kapel-IZivé zemé pod nohami je zfejma hlavné v tom
pfepiatém a jakoby o pül tönu vys naladéném
nikovou.
vanych her? — a kdo by chtél soudit jen dle
A tato mdlenost, ta pokleslost jedno-Tciténi celku, z dehoz pak pri thematu ryze vni¬
toho, co se na rozloucenou honem vypravuje
ternim vzniká i na venek falesny düsleilek uda¬
nebo aspon slibuje, mohl by skutecné s teskli-Itlived a hlavné celku, to zmalätnéni ato ustrnuti
losti. O techniku se autor jesté mnoho nestaral
vosti pohlédnouti na Zinnost nynéjsi sprävy, na nejtuctovéjsi konvenci divadelni — tot jediné
ale Ze se nestaral ani o néjaky effekt, jenz
nähle pfervanou. A zdä se véru, Ze o tuto te-dédictvi, jez musi chtic nechtic na se vziti novd
mohl posiliti dramaticky nerv jeho debutu, budiz
sklivost obecenstva bézi predevsim pfi tom re-Idivadelni spräva po své pfedchüdkyni. Tot mno¬
pertoiru na rychlo shänéném a slibovaném, byf hem trestnéjsi odkaz nez repertoir sebe fädnéjsi mu pocitáno k dobrému, treba ze ted nedrama¬
a neuplnéjsi (nebof repertoir lze rychle dopihe-Iticnost divadelnich her byvá mnohym lidem
uz s védomim, Ze nelze splnit vseho, co se
vat!), nez fundus instructus sebe déravéjsi, se-1pouhon cnosti z nouze. Vzhledem k üspéchu hry
slibilo
Bohnzel, trvalé ceny nebude miti tentolsuntélejsi (nebot je-li dost penéz, nakoupi sefna ievisti nás tési, ze se podarilo novému a.
kvap pro pfisti repertoir. Poznali jsme to pfe-nové zäsoby!) — tof pravy ühor, a nn néj ted pfi-Imlademn literátu odevzdat v Národnim divadle
devsim na pfedvéerejsi premiéfe Schnitzlerovychäzeji novi pracovnici, aby v potu tväri asponnavstivenku zpüsobem tak destnym a za skuteé¬
ného interesu obecenstva, jez tec uz zachová p.
Tpozvolna zlepsili, co bylo zanedbäno. Kdy a jak
grotesky „U zeleného papouska“, kterazto vir¬
Nedáska ve vlidné paméti, dokud nebude mulze
tuosni aktovka vypravena byla na scénu bezel'se to podari'?
pfihläsit se praci vétsi a divadelné kvalifiko¬
Tato kapitolka mimodék mi proklouzla
vseho tempa, bez nezbytné jiskfivosti — docela
vanéjsi.
z péra na papir, zatim co jsem chtél referovati
na rychlo a na zdarbüh, aby se jen mohlo fici,
Vlastnim obsahem pfedvéerejsiho veéera
Ze stard divadelni spräva byla Cila do posledniholo pondélnim premiérovém vederu. Nerad bych,
byla groteska „U zelenéhopapouska“ od
okamziku. Nez vsak se s ni rozloučime, musime aby se zdälo, Ze takovymi vseobecnymi feémi
Artura Schnitzlera — ona hra, o jejimz
pro vécnou pamét poznamenat, Ze jeji dédictvil chei zamluvit svoje minèni o püvodni novince,
Hedöstätéchém provedeni scénickém jsem se jiz
neni nikterak radostno, pres vsechny nové stu-Ijiz divadlo honem jesté vypravilo. Mlady autor
syrchu zminil. Je to duchaplná, technicky mi¬
dované a novému podnikateli odevzdavané hry.Ant. Neéásek uvedi se v dramaticky svêt
strná a scénicky effektni hra, jez ze sujetu ne¬
Prävé predvéerejsi premiéra znovu nám pfipo-aktovkou „Almuzna“. Autor sám nazval ten
menula Zalostnou desorganisaci naseho umeni dialog (v podstaté je to pouhy dialog, vzruseny zcela Inového vyvazuje obraz nanejvys rusny,
hereckého, vsechnu tu vyvétralost snahy a vlastni na jediném misté k vélsf dramatiénosti) lyrickou'mnchotvärny a pro dobu svého déje vystizny.
box 14/8
9.3. Der flache Aekadu
mleintivy, jet un Seste seene zarlädla vposied- hron, a toito ezuntent je polni eprävno, polud
TEUILILETOF
nich letech, kde syrchovanym beslem divadel-Inechceme ho pouzivati vyhradné pro scénická
nich pländ byla samá zakulisni politika, aledila operni. Námét Nedäskova dilka zbavoje
2 Närodniho divadla.
Zädná pokroková, vyvojová snaha. Dnes je ne-Isama sebe moznosti, abz byl prubifskym kame¬
nem pro divadelni kvality päné autorovy. Slo
pochybno — a zrejmé se to poznalo na prvnim
Ja. Nezli isme mohli dostäti svému slibu,
pfi ném spise oto, aby se prokázalo, ze náß li¬
pfedstaveni Schnitzlerovy hry — Ze sily naseho
Ze podrobnéji promluvime o nové hie Giacosové,
vold nás povinnost k referätu o dvon dalsich Einoherniho ensemblu zemdlely, Ze üdy jeho po-Iterärni dorost snazi se pronikati vice do hloubky
od pouhého povrchu fakt, a v té priciné zaujme
novinkách z éinoherniho repertoirn Närodnihol zbyly pruznosti, Ze se stal misto tvürciho sboru
v aktovce Nedäskové skuteëné ledacos, co by¬
divadla. Repertoir tento pestri se ted vübec vy-pouhym aparätem na vyräbéni divadelnich pfed¬
bérem rüznych pozoruhodnosti, jakoby odchäze-Istaveni, pfi nichz kazdy herec jakoby hräl nal chom rädi uvitali jako novou etapu v rozvoji
jici divadelni správa opravdu chtéla hodné sti-vlastni vrub, lip neb hüf, ale beze vsi souvi-Jéeské hry divadelnf. Nelze ovsem si namlouvati,
Ze tosvsechno pocházi vice z hlubin vlastniho
Zit louéeni obecenstva s vlastnimi zásluhami — vislosti s celkem, beze vztahd a bez rytmu,
autoróva fondu nez z knih a dojmü, a nejistota
anebo, ve své osvédéené obétavosti, zäsobitjehoz je prece v Cinohernim pfedstaveni stejné
sveho nästupce hojnym poctem nové nastudo-Itreba, jako v opefe, ovlädané taktovkou kapel-IZivé zemé pod nohami je zfejma hlavné v tom
pfepiatém a jakoby o pül tönu vys naladéném
nikovou.
vanych her? — a kdo by chtél soudit jen dle
A tato mdlenost, ta pokleslost jedno-Tciténi celku, z dehoz pak pri thematu ryze vni¬
toho, co se na rozloucenou honem vypravuje
ternim vzniká i na venek falesny düsleilek uda¬
nebo aspon slibuje, mohl by skutecné s teskli-Itlived a hlavné celku, to zmalätnéni ato ustrnuti
losti. O techniku se autor jesté mnoho nestaral
vosti pohlédnouti na Zinnost nynéjsi sprävy, na nejtuctovéjsi konvenci divadelni — tot jediné
ale Ze se nestaral ani o néjaky effekt, jenz
nähle pfervanou. A zdä se véru, Ze o tuto te-dédictvi, jez musi chtic nechtic na se vziti novd
mohl posiliti dramaticky nerv jeho debutu, budiz
sklivost obecenstva bézi predevsim pfi tom re-Idivadelni spräva po své pfedchüdkyni. Tot mno¬
pertoiru na rychlo shänéném a slibovaném, byf hem trestnéjsi odkaz nez repertoir sebe fädnéjsi mu pocitáno k dobrému, treba ze ted nedrama¬
a neuplnéjsi (nebof repertoir lze rychle dopihe-Iticnost divadelnich her byvá mnohym lidem
uz s védomim, Ze nelze splnit vseho, co se
vat!), nez fundus instructus sebe déravéjsi, se-1pouhon cnosti z nouze. Vzhledem k üspéchu hry
slibilo
Bohnzel, trvalé ceny nebude miti tentolsuntélejsi (nebot je-li dost penéz, nakoupi sefna ievisti nás tési, ze se podarilo novému a.
kvap pro pfisti repertoir. Poznali jsme to pfe-nové zäsoby!) — tof pravy ühor, a nn néj ted pfi-Imlademn literátu odevzdat v Národnim divadle
devsim na pfedvéerejsi premiéfe Schnitzlerovychäzeji novi pracovnici, aby v potu tväri asponnavstivenku zpüsobem tak destnym a za skuteé¬
ného interesu obecenstva, jez tec uz zachová p.
Tpozvolna zlepsili, co bylo zanedbäno. Kdy a jak
grotesky „U zeleného papouska“, kterazto vir¬
Nedáska ve vlidné paméti, dokud nebude mulze
tuosni aktovka vypravena byla na scénu bezel'se to podari'?
pfihläsit se praci vétsi a divadelné kvalifiko¬
Tato kapitolka mimodék mi proklouzla
vseho tempa, bez nezbytné jiskfivosti — docela
vanéjsi.
z péra na papir, zatim co jsem chtél referovati
na rychlo a na zdarbüh, aby se jen mohlo fici,
Vlastnim obsahem pfedvéerejsiho veéera
Ze stard divadelni spräva byla Cila do posledniholo pondélnim premiérovém vederu. Nerad bych,
byla groteska „U zelenéhopapouska“ od
okamziku. Nez vsak se s ni rozloučime, musime aby se zdälo, Ze takovymi vseobecnymi feémi
Artura Schnitzlera — ona hra, o jejimz
pro vécnou pamét poznamenat, Ze jeji dédictvil chei zamluvit svoje minèni o püvodni novince,
Hedöstätéchém provedeni scénickém jsem se jiz
neni nikterak radostno, pres vsechny nové stu-Ijiz divadlo honem jesté vypravilo. Mlady autor
syrchu zminil. Je to duchaplná, technicky mi¬
dované a novému podnikateli odevzdavané hry.Ant. Neéásek uvedi se v dramaticky svêt
strná a scénicky effektni hra, jez ze sujetu ne¬
Prävé predvéerejsi premiéra znovu nám pfipo-aktovkou „Almuzna“. Autor sám nazval ten
menula Zalostnou desorganisaci naseho umeni dialog (v podstaté je to pouhy dialog, vzruseny zcela Inového vyvazuje obraz nanejvys rusny,
hereckého, vsechnu tu vyvétralost snahy a vlastni na jediném misté k vélsf dramatiénosti) lyrickou'mnchotvärny a pro dobu svého déje vystizny.