h
Liebelei.
box 10/4
5. Lauuaaai
ue n
81
s polovinou svych osob je
„je to pouhy omyl. Pomysli jen,“ domlouvá svoji
o tom docela jiné nähledy, treba mél mladou a he¬
méstnává, je pti vst sré
deefi, „z kolika véci müzeme se tésiti, mncho-li
zounkou deeru. Sprävnost jejich nedokäze na svém
ovani.
nucend a pfirozena.
mlädi, mnoho-listéstf lezl jesté pfed tebon.
diteti.. to by nebylo dost pfipraveno a také ani
Zazvonèni püsobi
Je to nesmysiné, vseho se hned odflei, musime-li se
pfirozeno. Ale poznäte, ze ho v nich usvédéila zku¬
elel.*)*)
S holcickami netfeba del
vzdati pryntho stésti nebo néceho podobného, eo za
Senost a Ze ho nauchy, aby byl shovivavym otcem.
Napsal Arthur Schnitzler.
Theodor je prosté odstrang
Stésti pokládáme!“
Mél sestru .. dokud byla mladou a hezkou, pfi¬
vüreik, Vystavil Fr. Ad.
vejde — pan. Nezälezt sk
Hie autorisované milkováni. V kuse jsou dre
padal si säm Büh vi jak rosumny a slechetny, ze
bert.
a jakého spo
to je
jeho knezky, Weiringova dcera a pudivitr Mici Schlag¬
byl vzdy bedlivym a ostrazitym sträzcem jejl panen¬
dle poprvé provo¬
panl. Hlavni vée je, ie s###
rová, vylupek velkoméstsky volné divcice. Jeji lehko¬
ské nevinnosti. Ale pozdéji, kdyz tak pomalu vlasy
ry due 6. FIina.
ruch. Je to on muz
mysiná, skoro bezuzdná volnost ve vécech lásky je
jI sesedivély a vräska za vráskou se objevovala a
bytosti, o které snaäil s#
postulätem dramatu. Vedle Kristiny musi stäti Mica,
kdyz lak jeden den za druhym mijel a celé miadi a
muz; pionyr moderniho
namluviti, Ze to je veln
vedle jeji tmavé roby jako viei mäk dervend suknice.
Clovek to sotva po¬
1kypfel divka tak zuendhla —
nasich lidl piseme se
mozno se velmi dobfe bau
Ona je vlastné hlavni pfedstavitelkou „milkovänl“ a
Sroval — stala se starou pannou co poznal
e mu stojl Hilbert se svon
Zenami, které jsou mlad
sice ve svém kontrastu. Jsou pryd ti, s nimit se vdera
ieh stary, prosty houslista z Josefovského divadla?
smele Hei, ze mu v nasem
temperamentu.
miliskovaly co na tom? Prävé ten jeji smich cha¬
Ze jeho ostrazitost a bdélost byly bezohlednym
püdu. Do jiné us kategorie
„Moje zena zapom
rakterisuje jejt slova: „Co na tom, zdali odesli dues,
ukrutenstvim, pächanym na tom mladistvém tele, na
e, jimiz pfihläsila se v pa¬
ohlást pfichozi ucel své n
nebo zdali odejdou zitra, anebo konecné za pül
tom poupéti, které hlidal tak dlouho, az neutrzeno
Vtom mumraji bes
toje uz jedno.“
roku
zvadlo, opadalo a zvetralo.
ba je hlarni pfednosti no¬
ehodem povsimli jste si,
V dzase, v bezduchém ztrnutl Kristininé jevi se
S jak dojimavou iklivosti si to vyéitä ten sta¬
né byla srovnaväna s bilymi
boká, bytost milujfel s ce
tragicky spor näzord mezi otcem a-deerou. Co obr¬
roch! Divával se na ni, ustaralou a svräskovatélon
até bladine. Na misto umé¬
aupfimnou dusi. Kdyz
nilo jeji druzku, zürtilo a zabilo Kristinu. V tom spo¬
ona sedávala v pilné präci u lampy a divala se
studentské bohemy, která
dostal ve hfe svüj podil,
Civá drama Schnitzlerovo.
na néj s lichym, takovym bozskym dimévem, ja¬
hy, na misto atelierovych
Siho pokoje.
Projdéme ponékud jeho sit venia verbo déj,
koby mu chtela za néco dékovat .. a on staroch
modelek, bujnych, skotadi¬
reji se pokracuj
abyehom meli pfilezitost upozorniti na nejkräsnéjsi a
v rozlitostnenl byl by nejradéji pfed ni padl na ko¬
zuaväme velkoméstské div.
ovzdusl. Déréata odejdou.
nejprodusevnénejsi partie. Dva mladi lidé, feknéme
lena a prosil ji za odpustenl, ze ji tak dobfe a s ta¬
Flei néco podobného jako o
myslenf odchod. Slyälme
podle oznacenl v personalisch „mladlei“l jsou v piném
kovim üspéchem varoval pfed vsemi nehodami — a
kiamuje pan Dadicky z Hes¬
strkuje a zavirá, dole
proudu nejintimnejsi zäbavy s mladymi dévcaty, jez
pfed kazdym stéstim!
kazdému napadne, Ze by si
Bedtich pozdravuje okne
pozvali k sobe do bytu. Kristina pattl Bedfichovi,
Velikou a hlubckou pravdou podepfel autor
rosant Schnitzlerüv Theodor
zpévuje na ulici, Theoc
Mici Theodorovi. Pozval je vlastné do bytu svého
rozvin svého dramalu. Läska rodieská ke svym detem
m otevfeneji. „Lepsi já, nezli
smich, student piská pou
druha Theodor, jemuz nejveselejsi Zivobyti pranic né¬
jde däle, net za meze téch nejuslechtilejsich povin¬
liny je nevyhnutelny osud.“
odumiré a zaniká.
vad., aby pamatoval na to, ze prozatim nejdülezitej¬
nostl. U deer je toto pfekrodenl vlastni jejich radostl,
slova, kdyz bodry houslista
Bedfich klesne do
sim jeho dkolem je nekteré rigorosum. Pan doktorand
treba svedornf neuväzilo vsechny düsledky.
tak prosté, jako by se to
Jsme v prostonnkém!
je takovy bonvivantsky filosof. Kamarid zapletl se
Déve dorüstá, vyvii'se, upozorüuje na sebe
fekne: „ neni takové
Uz to okolf kreslt v aluli
s néjakou panickou, bere to tuze do opravdy a proto
syymi püvaby a to uliohé dité dfe se do dpadu
skutecné pro nic jiného na
mavou a zanscenou. (
sel na neho s homeopatickym prostfedkem. Klin
od rána do vedera. Nic neuzije, nic nepozná ze slastl
ho pofädného cloveka, kier;
vych hrebend strech. Zde
klinem vyräzet, Fká se tomu prostonárodns — aby
toho svéte, do jichz proudu väbl pessimismus pfl¬
6 postavent?“
mezi Kristinou a Bedlich
zapomnél na iednu, pfivede mu druhou zenu. Za
rody, tak lehkoväiné nahozeny do slov, ze jsme jen
je urdeno a neujde svému
„To je tedy tvüj pokoj?
jeduo druhé dobrodruzstvi, aby ho uchránil pfed ne¬
jednou na svété a ze jsme jen jednou mladf. A ten
kolem sebe, Cistota vane
pfedlozenym kouskem, Je totiz strach, aby nerozvá¬
stary houslista Weiring, jenz je své Kristiné v tomto
dévce, které nic, ale pranie
dich, skoro holych sten
Zlivec s panickou neutekl. Dévcata délajf skutecné
sméru vice matkou nez otcem, na vlas podobá se
ot, kdyz plyne jeden den za
osvézuje, vse ho bavi, v#
pravé divy, jako by méla zrovna pfedepsáno, aby tra¬
tem prostodusnym matkám, jez pfi pohledu na stast¬
lásky? Stary houslista mä
i ten rachot a hluk zam
gické chmury Bedtichovy stüj co stüj zaplasila. Gely
nou dceru, zaujatou celou dusf plamennymi a ohni¬
Vsechno mu pfichazi tak
ten rej prvutho aktu je vymalován nejpestrejsimi bar¬
vymi slovy, samy blahem a radosti zäff.
otutiskem a nákladem
vami a ve své rozmafilé a bujné Zivosti jen jen jiskfi j ta soska na kamnech, st
Takovy je Weiring. „Nad si zoufati,“ povidá
HRepertoiru deskschü
ku sve deefi, jez se vsim se mu kajlené svéfila .. a hsfi sytymi napady. Obratnost, s jakon autor cuje, jejt knihovna, ne#
KL.