Liebelei
box 10/4
5. Lan
n

—
—
a mnel mladon a be¬
s polovinou svych osob jedná a druhou intimné za¬
„je to pouhy omyl. Pomysli jen,“ domlouvá svoji
chnedokäte na svém
méstnává, je pfi vsl své familiärnosli pfece jen ne¬
deefi, „z kolika véci müzeme se tésiti, mnoho-li
nuc á a pfirozená.
pfipraveno a také ani
mlädl, mncho-listéstf lezl jesté pfed tebou.
Zazvonènl püsobl i na diváka jako sprcha.
v nich usvédcila zku¬
Je to nesmyslné, vseho se hned odflci, musfme-li se
S holdickami netfeba délati Zädoych dlouhych oraci.
byl shovivavym otcem.
vzdäti pryniho stésti nebo nédeho podobného, eoza
Stésti poklädáme!“
Theodor je prosté odstrani do vedlejstho pokoje a
nladou a hezkou, pfi¬
vejde — pán. Nezälezi skutecné pranic na tom, kdo
Hle autorisované milkovánf. V kuse jsou dvé
nnitem ien wenen.
1o
jakého spoledenského ranku je jeho
jeho knezky, Weiringova dcera a pudivitr Mici Schlag¬
panl. Hlavni vée je, Ze svou anonymitou spüsobf roz¬
dyz tak pomalu vlasy
rová, vylugek velkoméstsky volné diveice. Jejl lehko¬
skou se objevovala a
ruch. Je to on ... muz „oné Zeny“, té démonické
wysiná, skoro bezuzdná volnost ve vécech läsky je
bytosti, o které snazil se Theodor svému kolegovi
mijel a celé mladi a
postulätem dramatu. Vedle Kristiny musi stäti Mica,
namluviti, Ze te je velmi pfljemnd panicka, s niz
Clovék to sotva po¬
vedle jeji tmavé roby jako viei mäk Cervend suknice.
mozno se velmi dobfe baviti prävé tak jako se väemi
annou co poznal
Ona je vlastné hlavnl pfedstavitelkou „milkovänf“ a
sefovského divadla?
Zenami, které jsou min dé a hezké a majl trochu
sice ve srém kontrastu. Isou pryc ti, s nimiz se vdera
lost byly bezohleduym
miliskovaly co na tom? Prävé ten jejj smich cha¬
nmiadistvém tele, na
rakterisuje jejt slova: „Co na tom, zdali odesli dues,
„Moje Zena zapomnéla u väs svüj závoj.“
ohläst pfichozt ücel své návstévy.
dlouho, as neutrzeno
nebo zdali odejdou zitra, anebo konecné za pül
tom mumraji bezprostfedné pfed jeho pfi¬
roku tojeuz jedno.“
1si to vyéltä ten sta¬
V ütase, v bezduchém ztrnutf Kristininé jevi se
ehodem povsimli jste si, ze Kristina je povahou blu¬
tragicky spor näzord mezi otcem abdeerou. Co obr¬
lou a svráskovatélou
boká, bytost milujfel s celou svou oddanou, proston
a upfimnou dusi. Kdyz neznámy odesel a souboj
u lampy a divala se
nilo jeji druzku, zürtilo azabilo Kristinu. V tom spo¬
Civá drama Sehnitzlerovo.
biskim üsmévem, ja¬
dostal ve hre svüj podil, zabehli jste za ni do vedlej¬
Projdéme ponékud jeho sit venia verbo déj,
ovat on staroch
siho pokoje.
pfed ui padl na ko¬
abyehom méli pfilezitost upozorniti na nejkräscéjst a
reji se pokraduje, ale v dusném a tézölm
nejprodusernönéjst partie. Dva miadi lidé, feknème
ovzdusl. Dévdata odejdou. Ten pekny, podafenf, pro¬
e ji tak dobfe a s ta¬
esemi nehodami — a
podle oznacent y personaliich „mladiei“1 jsou v piném
mysleny odchod. Slysime, jak Bedfich za nimi za¬
proudu nejintimnejsl zäbavy s mladymi dévcaty, jei
strkuje a zavirá, dole zavrzly dvéfe a zabouchly,
ardou podepfel autor
pozvali k sobé do bytu. Kristina patfi Bedfichovi,
Bedlich pozdravuje oknem dold do ulice, Mici po¬
Miei Theodorovi. Pozval je vlastaé do bytu svého
odieská ke svym detem
zpévuje na ulici, Theodor ji hubuje, zavzui divel
druha Theodor, jemuz nejveselejst Zivobyti pranic ne¬
smich, student piská poulieni melodii a väe zvolna¬
ejusleehüilejsich povin¬
odumirá a zaniká.
vadl, aby pamatoval na to, ze prozatim nejdülezitej¬
vlastni iejich radosti,
Bedfich klesne do lenosky. opona padá.
sim jeho dkolem je nekteré rigorosum. Pan doktorand
y dasledky.
Jame v prostounkém a distém pokojiku Kristininé.
upozorüuje na sebe
je takovy bonvivantsky filosof. Kamaräd zapletl se
dité die se do üpadu
snéjakou panickou, bere to tuze do opravdy a proto
Uz to okolf kresll v ütulnych obrysech jejt dusi, vol¬
mavou a zanscenou. Okny je vidéti na klikatinu kör¬
, nic nepozná ze slastl
sel na neho s homeopatickym prostfedkem. Klin
vabl pessimismus pfl¬
klinem vyräzet, Fiká se tomu prostonárodné — aby
vych hfebend stfech. Zde odehraje se skvostny vystu
mezi Kristinou a Bedfichem. Je poprvé v jejl by¬
do slov, ze jsme jen
zapomnél na jednu, pfivede mu druhou zenu. Za
„To je tedy tvüj pokoj? Velmi hezky!“ Rozhlizt
jednou miadl. A ten
jedud druhé dobrodruzstvi, aby ho uchränil pfed ne¬
kolem sebe, Cistota vane ze väech vécl, i z féch chu¬
své Kristiné v tomto
predlozenym kouskem. Je totiz strach, aby nerozvá¬
dich, skoro holych sten. Kouzlo toho pilbytku 1o
, na vlas podobá se
Zlivee s panickou neutekl. Dévcata délajl skutecne
pravé divy, jako by méla zrovna pfedepsäno, aby tra¬
osvézuje, vse ho bavi, vse se mu libl, vse je pfijemue,
2 pfi pohledu na sfast¬
i ten rachot a hluk zámecnické dilny z protéjska.
gické chmury Bedfichovy stdj co stäj zaplasila. Cely
plamennymi a ohni¬
dostl záfl.
Vsechno mu pficházf tak známé, ty obrazy na steué,
ten rej pryniho aktu je vymalován nejpesttejsimi bar¬
ad si zoufali,“ povidá
vami a ve své rozmafilé a bujné Zivosti jen jen jiskfi j ta soska na kamnech, stolek, u kterého Kristina pra¬
mu kajiené svéfila a hyfi sytymi napady. Obratnost, s jakou autor cuje, jejt kuihovna, nedplny konversacnl slovni#,