Liebele
box 10/4
5. Lieselei
NUE
ausleuny oposiehi, Jeho opostem eneigie!
Nejzajimavéjsi debata vedena ootäzce mény
zjevna jest tim jasnéji, poväzime-h,“ zmir¬
nebo lépe, hodné blizka pravdé byla sleéna
Ale technik ou svon, spüsobem dramatisovánf,
BESEDA.
Welsova, na niz je patrno, ze nejen studuje
volbou scen zdá se byt nasemu obecenstvu pfilis
nehlucny, skromny, tise elegantni a prävé tato nové kusy, novon literaturn, nybrz i moderni
jeho vyznaená stränka méla byt publiku vylo-Ilidi ze skutečného Zivota, jak bije a vfe okolo nás.
Drama Schnitzlerovo nemä sociälnich ani
Z Närodnfho divadla.) Hfichy otchZena.
myslite'skych aspiraci, neni tendeneni; autor po¬
Také na nasich hercich je pozorovat, ze jim
msti se na détech. Pfelozeno do divadelniho
moderni kusy dosud délaji obtize. Je pravda, davá zlomek Zivota, Je vidét v nèm vyznavade
dialektu: kdyë jste obecenstvo kolik rokü kazili
Milkováni bylo obsazeno vesmés umélei a umél-Inaturalismu odisténého nékolikaletym vyvojem.
a Spatré vedli, nedivte se, ze nevi, co s Haupt¬
kynémi, jimz se u näs lichotivé fiká naturalisté, Liéi Zivot, ale nepfijimä z ného vse, nybrz w.
mannovymi „Osamélymi dusemi“ a jinymi ukaz¬
to jest ulohy svèreny sleéné Welsové, pi. Kva-lbird karakteristické detaily tak, aby scena byla
kami moderni produkce dramatické co délat.
pilové, si. Wolfové, pp. Bittnerovi, Sedläckovi, jednolité, plné püsobici. Recept neni novy, je to
U Schnitzlera, jehoz triaktové drama Milko¬
Vojanovi, Pstrosovi — ale pororuje-li se sonnrnpouze nävrat k umirnéné formé naturalistické:
vänf tyto dny bylo uvedeno na jevisté Närodniho
Vykonu téchto naturalistü, vidi se, ze jesté hodnéjvolit ze Zivota jen to, co je umélecky potfebno
divadla, bylo lze pozorovat asi podobné nevolnou
na nich lpi starého zdéeéného a neuvédomélého.la odüvodnéno. —
nalsdu v publiku jako svého casu u Haupt-Pan Sedlädek ku prikladu hraje bonatého véé¬
Pribéh jim predvedeny — je to staromodnf
manna.
Iného studenta, gentlemana s hotovon svétäckou Islovo „pfibéh“ a ohrnuje se nad nim nos, ale
Pfisel na nepfipravené, obecenstvu nebyla theorif o Zivoté, zeiména o läsce a zenách, alelzde je jediné vhodné — je tento: Mlady bo¬
zädnon predbéznou prednáskou vylozena jeho aje jej nikoli jako naseho muze z posledniho haty student Bedfich zapleten je do poméru ko
jemná, krotce néznd individualita a proto se naldesetileti naseho véku, nybrz predvädi jej ne-vdané zené, o niz se nam pravi, ze je „fémo¬
polovic minrl s ücinkem. Arci ne tak tuze jako jurdité s deklamaci cizi zivotu, bez charakteri-Inická“. Tato läska netésf pfitele jeho Thcodora,
stiky vynikajici z naseho prostfedi sociälniho, ale zacfná uz také strasit samého Bedrichs. Ne#
Hauptmann, ktery v Osamélych dusich zäpasil
s psychologickym a sociäinim probiémem a uka- Islovem nepodává moderniho dlovéka, jakych kolemtak sama, jako jeji derné pozadi: bäzen pfed
vyzrazenim a mstou podvädéného manzela. Theodor
zoval lidem predvéerejsim lidi ne dnesni, nybrz i ného v Zivoté zajisté pobihá na kopy, nybrz jako
divadelnf figurinu, slozenou z jinych her starychlchopf se prakticky obvyklé mediciny: seznámi
zitrejsi. Schnitzler obsahové, idejné stoji hodné
i novéjsich. Steiné tak pan Vojan, zrovna tak Bedricha s pritelkyut své lehkoväzné milenky, se
v zadu za Hauptmannem, jeho umeni je spis
umenf pro umeni, maluje prosté pfibéhy, nemaje pani Kvapilová. Neni v jelich vykonu patrno, ze lstarosvétskon nezkusenon dcerkou chudého di¬
by byli objevili soucasného élovéka, zachytili iej,vadelniho hadce Weiringa, Kristinou a doufá, ze
v preni radé na mysli spoledenské nebo filoso¬
fické problémy a proto je diváctvu blizsi nez predvedli vérné se vsemi rysy, posunky, nuen-tim povrchnim tuctovym milkovänim odvede
cemi slova a véty, jak jemu jsou vlastni. Blizsi, Bedficha od „démonicke“ zeny. Aranzuje vylet,
Hauptmann. To jest duesnimu divactvu.
box 10/4
5. Lieselei
NUE
ausleuny oposiehi, Jeho opostem eneigie!
Nejzajimavéjsi debata vedena ootäzce mény
zjevna jest tim jasnéji, poväzime-h,“ zmir¬
nebo lépe, hodné blizka pravdé byla sleéna
Ale technik ou svon, spüsobem dramatisovánf,
BESEDA.
Welsova, na niz je patrno, ze nejen studuje
volbou scen zdá se byt nasemu obecenstvu pfilis
nehlucny, skromny, tise elegantni a prävé tato nové kusy, novon literaturn, nybrz i moderni
jeho vyznaená stränka méla byt publiku vylo-Ilidi ze skutečného Zivota, jak bije a vfe okolo nás.
Drama Schnitzlerovo nemä sociälnich ani
Z Närodnfho divadla.) Hfichy otchZena.
myslite'skych aspiraci, neni tendeneni; autor po¬
Také na nasich hercich je pozorovat, ze jim
msti se na détech. Pfelozeno do divadelniho
moderni kusy dosud délaji obtize. Je pravda, davá zlomek Zivota, Je vidét v nèm vyznavade
dialektu: kdyë jste obecenstvo kolik rokü kazili
Milkováni bylo obsazeno vesmés umélei a umél-Inaturalismu odisténého nékolikaletym vyvojem.
a Spatré vedli, nedivte se, ze nevi, co s Haupt¬
kynémi, jimz se u näs lichotivé fiká naturalisté, Liéi Zivot, ale nepfijimä z ného vse, nybrz w.
mannovymi „Osamélymi dusemi“ a jinymi ukaz¬
to jest ulohy svèreny sleéné Welsové, pi. Kva-lbird karakteristické detaily tak, aby scena byla
kami moderni produkce dramatické co délat.
pilové, si. Wolfové, pp. Bittnerovi, Sedläckovi, jednolité, plné püsobici. Recept neni novy, je to
U Schnitzlera, jehoz triaktové drama Milko¬
Vojanovi, Pstrosovi — ale pororuje-li se sonnrnpouze nävrat k umirnéné formé naturalistické:
vänf tyto dny bylo uvedeno na jevisté Närodniho
Vykonu téchto naturalistü, vidi se, ze jesté hodnéjvolit ze Zivota jen to, co je umélecky potfebno
divadla, bylo lze pozorovat asi podobné nevolnou
na nich lpi starého zdéeéného a neuvédomélého.la odüvodnéno. —
nalsdu v publiku jako svého casu u Haupt-Pan Sedlädek ku prikladu hraje bonatého véé¬
Pribéh jim predvedeny — je to staromodnf
manna.
Iného studenta, gentlemana s hotovon svétäckou Islovo „pfibéh“ a ohrnuje se nad nim nos, ale
Pfisel na nepfipravené, obecenstvu nebyla theorif o Zivoté, zeiména o läsce a zenách, alelzde je jediné vhodné — je tento: Mlady bo¬
zädnon predbéznou prednáskou vylozena jeho aje jej nikoli jako naseho muze z posledniho haty student Bedfich zapleten je do poméru ko
jemná, krotce néznd individualita a proto se naldesetileti naseho véku, nybrz predvädi jej ne-vdané zené, o niz se nam pravi, ze je „fémo¬
polovic minrl s ücinkem. Arci ne tak tuze jako jurdité s deklamaci cizi zivotu, bez charakteri-Inická“. Tato läska netésf pfitele jeho Thcodora,
stiky vynikajici z naseho prostfedi sociälniho, ale zacfná uz také strasit samého Bedrichs. Ne#
Hauptmann, ktery v Osamélych dusich zäpasil
s psychologickym a sociäinim probiémem a uka- Islovem nepodává moderniho dlovéka, jakych kolemtak sama, jako jeji derné pozadi: bäzen pfed
vyzrazenim a mstou podvädéného manzela. Theodor
zoval lidem predvéerejsim lidi ne dnesni, nybrz i ného v Zivoté zajisté pobihá na kopy, nybrz jako
divadelnf figurinu, slozenou z jinych her starychlchopf se prakticky obvyklé mediciny: seznámi
zitrejsi. Schnitzler obsahové, idejné stoji hodné
i novéjsich. Steiné tak pan Vojan, zrovna tak Bedricha s pritelkyut své lehkoväzné milenky, se
v zadu za Hauptmannem, jeho umeni je spis
umenf pro umeni, maluje prosté pfibéhy, nemaje pani Kvapilová. Neni v jelich vykonu patrno, ze lstarosvétskon nezkusenon dcerkou chudého di¬
by byli objevili soucasného élovéka, zachytili iej,vadelniho hadce Weiringa, Kristinou a doufá, ze
v preni radé na mysli spoledenské nebo filoso¬
fické problémy a proto je diváctvu blizsi nez predvedli vérné se vsemi rysy, posunky, nuen-tim povrchnim tuctovym milkovänim odvede
cemi slova a véty, jak jemu jsou vlastni. Blizsi, Bedficha od „démonicke“ zeny. Aranzuje vylet,
Hauptmann. To jest duesnimu divactvu.