—
box 36/3
Panphlets Offorints
jako francouzskym dekadentüm, tak i jemu zälezi jen na odstinech
odstind a jeho existence se redukuje na pfechod pfechodd. Co bylo,
netuhne v udälost, nälady se kupf nad vsim minulym a dusi svezi
ratolesti jeho mlädi. A ve zméti toho, co bylo, a toho, co je (in
diesem Wirrwar von einst und jetzt), duse pozbyvá sily setfästi
zbytky nezpracované minulosti. Minulosti, pritomnosti jeho jsou
zeny, zeny, zeny. Z téch jsou vsecky stejné, passées diiv anebo
pozdéji, a obrazy pfedchüdkyn jako strazni andélé se vznäsivaji
nad poéinajicim flirtem; rozdilné zuaky ze vzpominek vymizely,
nebof refrain episod je tyz: requiescat, svatá jest, net lezela v mén
náruci.
Schnitzlerova erotika je plna bezradnosti vüdi zähadäm du¬
sevniho a télesného deni, a pfes co v graciesnim Anatolu di vsa¬
tyrské dohfe Reigen lehounce se pfesunuje, to se jinde stävä jinym
a jemu samotnému nesnesitelnou mukou: védomi totiz, jak sa¬
moten je dlovék, zena, muz v kazdé situaci; pomysieni na to, ze
zatim, co téla jsou pevné sevfena, duse mohou na mile byt od
sebe vzdäleny, #2 zatim, co dvé bytosti zdaji se zcela v sebe po¬
#lceny, kazdä z nich müze jitt po cizich cestäch, za svymi nepro¬
niknutelnymi myslenkami. Spfiznény myslitel, Herman Bahr, jenz
ostatné s dostiuéinénim konstatuje, ze se Némnci udi myslit ero¬
ticky, mä silnà slova tuto tragiku läsky, pro jedinou, v niz
veri, a také Schnitzlera kde pojimá závraf pfi myslence na propast
delici milence od milenky. V Mezihfe, z poslednich svych dramat,
umistuje ku pf. mezi druhym a tretim jednánim takovyts vyjev:
K odcizenému manzelu z dälek se vraci chot, a manzel se k ni
blizi jako milenec, a jako milenec, jenz uloupil ji' omusi tietimu,
s ni trävi noc; jeji myslenky a city isou vsak upfeny do neurôita,
jeji néznost a väsen plati takika pouhou nähodou;imu muzi —
Vystizeni této tragiky se blizi grandiosnimu mistu z Wahlver¬
wandtschaften, kde hloub a uchvatnéji nez kde jinde naznadenaje
smilnost v poméru dvou lidi spojenych svätosti oltäfe, jejicht
duse pfec uz k sobé nenälezeji.
Fysiétéji, fysiologicky, chcete-li, oddvodnil Schnitzler dälky,
sunouci se mezi dvé planouci touhy, v povidce Umiráni, jejiz
koncepce spadá do doby Anatola 1 v Umiráni louéi se dva mi¬
lujici. Z oblasti, odkud návratu neni, vzpinà mlady muz k smrti
se chylici slabé paze po své kvetouci milence av poslednim návalu
vzdoru proti sudbé chtéji jeho kfehké prsty rdousit teplé hrdlo
diveino. Ona vsak citi, jakkoli diive byl ji vsim, ze nemä nic
společného s um rajicim; ona, jez stoji uprostred smavého Ziti,
148 —

eká se choroh
muz propadly
celou hrüzu o
Zenich. Schnitz
ko
50
lädá
nad
21
pfestal b
stinktivni hr
P
to
Sch
mä
S1
sttic, a
VZ1
se hrozt
Chce uleheiti I
drama Odkaz
Zivot, nalézä n
a nezodpovédit
Ziul v##
moudrost i Sile
räd
2e