box 22/10
17.4. Marionetten— Zuklus
secne definy 2 —
u
nalezen. Hle, bäsnicky pendant k videnské Sko
jich logikukusu, a üslovi, otäzky, srovnänf prolétajf se tak Proti parteru pohrozi cizinec: Jak vy byste as
filosoficko-pfirodovédecké: vedle houpacky ps
jejich okoli. ladné, symetricky, jak arabesky na sténé éi pochodili, kdyby nad vämi svymi medem za¬
chofysické kolisáni mezi Zivotem a básni, me
mäval?
elce marione-Vornamenty bohatého koberce. Krätké pestré
bdénim a snem.
scény po sobé näsleduji, Zivé to obrazy, trochu
Dnes, v dobé Serenissimovskych komedil,
; zachyti du¬
Zcela totiz nevéfl Schnitzler v realitu svéh
nenälezi k tomu ani odvaha ani originälnost, hle¬
jradéji s lite-Trokokové, trochu sentimentälni, a otvfraji vy¬
snu a ve fiktivnost Zivota. Nenff spiritualistor
dividuum nahled do ohromnych dälek zlatym sluncem ozä¬
disté preméniti ve scénu. Literärni historik vi
Protichüdcem spiritualisty vsak jesté méné. Pr.
jesté lépe, jak opotfebovaného cliché Schnitzler
Fenych, boji divokymi zkrvavenych a obyvanych
je ku pf. vi¬
znává silnym osobnostem moc rozhodovati pou
vilami svüdnymi — tak svüdnymi, ze nerado se
tu uzil. Bäsnik s feditelem na jevisti, a diväci
milence si ne¬
hou myslenkou nad osudem svych bliznich. Pri
umirä.
pletouci se poznämkami do hry — tof jakoby
typus: „das
znává jim schopnost hräti si na strüfce osudu, al
Hra o stateöném Kasiänovi vyvolává stilo-[prolog k Faustovi a romanticky Kocour v botäch
perversni zá¬
upfrá jim k tomu prävo: zahráváni s tak neben
vou svou jednotou dokonalou ilusi. Naproti tomu Ispojily se ke zvêtsenf déinu. Ale Schnitzler obo¬
— typus:
pecnou velicinou jako je fatum zle vytrestá ob
má aktovka o Kaspärkovi zfejmou tendenci, po-Thatil znämou tu manFru, jez ve vtipném podáni
, Sekajiel, az
myslného a odväzného strüjce. Takovy rezisel
ovsem vädy má püvab svézesti, o novou, sobé
nec Bracken-Iiichati nejrüznéjsi stily a zrusiti vselikou ilusi,
cizich osudü, jenz by ve svém skoro promethe
vlastni zvlästnost. U2 Tieck daval diväküm pro¬
béfe vsechnolba nedat ji vübec vznikati. Charakteristické
ovském vzdoru formoval Zivoty die své# svrcho
náseti kritiku mezi kusem; véfil vsak ve skuteé¬
jsou v tom ohledu verse, jimiz se figurky pfed¬
dlu — typus:
vané vüle, podléhá slepé Nemesi a dopousti se
nost snd svych a fikel, povrhoval davem a jeho
eëny Kasián“ [stavuji: poklona, pak udänf jména, a v posled¬
nejhorsiho provinéni, zavfraje odi pfed nädher¬
triviälni existencl. Ci treba Grabbe: rozsifil své#
yslu, treba ze nim versiku ujisténi: vzdyf já nejsem skuteënä
„ein Puppen-Ik##, vädyf já neisem opravdivy hrdina, jevisté i na orkestr a prisel dokonce säm na je- nymi plody Zivota. Tof asi podklad irpké aktov.
#### t vsichni jen ze dieva. Na jevisti zfizeno lvisté, zrusit illusi a pozlobit Sosáky. Novy jest jky „Loutkäf“, jejlz hrdina uz nekoncipuje
Fká na nékolik
basné, leé Zivot svüj a Zivoty ciz! —
u Schnitzlera shovivavy usmév a vysméch na
##sté jedno jevisté a na obou se hraje, krom
nekolik fräs
obé strany, jak proti diväküm, tak proti vy¬
toho üdastni se te#e divadelni parter. Tedy tri
kolik tatrman¬
Maly hoch se kdysi namähal a träpil vy¬
myslu bäsnikovu. Snad si ani netroufá dekreto¬
ch, na nékolik Troviny spolu splyvaji. Jest otäzka, které z nich
tvofit si pfedstavu o pánu bohu. Pojednou se
vati: tys Sosäk; neb vübec Flei: ty jsi to éi ono.
mrstujicich. Ti lnälezi nejvêtsi realita. Ani jedné, povidá Kaspä¬
mu vynoril obraz obstärlého muze, sklonéného
esné prozivaji lrek a dä se do smichu; vsem tfem, opravuje se Kazdy üsudek z Gästi spadá na toho, kdo jej
nad kulsami loutkového divadla a v obou ruküch
nejsou loutky Ityz Kaspärek, bera na se väznou tväfnost smrti; [pronási. Schnitzler zná plynulost vsech lidskych
drzictho nespodetné, pro tenkost neviditelné
jakmile ta smrt budi dés mezi diväky, hned zase [pojmd a usudküv, a tomuto poznänf relativnosti
brz lidé s po¬
drätky; modrä obloha byla kulisou, lidé byli
dékuje za svüj püvod ta schnitzlerovská „filo¬
kriéi do publika: i vy bläzinkové, vzdyt já isem
iké väsné a je¬
zavéseni na drätkäch. Tato nevinoučká fantasie
sofie gracii,“ jez vsechno odpousti ze vsechno
jenom Kaspärek! Obecenstvo (na jevisti) reptä,
aji, virtuosem
je v citovém svém zalozeni spflznéna se Schnitz¬
chäpe. Z relativnosti téz vyplyvá, kterak se divá
diväk jeden (v hledisti) volá, Ze to vse je Svindl;
achyceny. Gro¬
lerovym pojetim, z jehoz mnohych konsekvenef
ale se scény seskoči bäsnik do parteru a vlede Ina dilo své i na Zivot, kterak pozoruje, Ze jedno
a, jenz dovede
jedna zdá se praviti: Stasten ten, kdo poskakuje,
päna k suflerské budce: snad nám nenamlu-Is druhim souvisl, jedno v druhé precházi. Ma¬
ti divku, která
poslusen jsa vüle stvofitele. Béda, zachce-li se
vite, Ze jste vice nezli loutka? Maricnety vyska-Trionety se boufi proti bäsnikovi, ano, ale na
bi jako stinové
nekteré ze slabych kreatur zahräti si rovnéz na
kuji ze skatulek; mezi diväky se pfipletou di-Idruhé strané jsou skuteënf diváci jen loutkami
nahrazujf lout-
v ruce néci, kdo si s nimi hraje. Hlavnf vechfatum, na boha, na loutkäfe. Tfikräte béda, zpo¬
väci z jinych dramat; poplach; sykot; smich a
je zachycena
jest, se kterého stanoviska na svêt se divati, zoruje-li zavésená figurina nad svon hlavou
pläc.. V modrém splyvavém taláru se blizi
ouper soupefe
zda s hlediska komedie di s hledisks komedian-Idrät: pak se dostavuje üzkost v dusi, pocit od¬
oudasné o moc kdosi a zamävá medem: dräty se pfetrhnou,
uei milenku, iHloutky zmiknou, bäsnik a feditel, diväci naivni, Itova, hlavni véci jest zaujmouti nékde pevny bodvislosti, hnév a vztek, rebelské zatináni pésti ##
O-r.
rozuch i forma blahovolnt, kousavi, vsichni klesaji mrtvi. — ci vlastné bfti pfesvédéenu, Ze pevng bod jest bezmocné skubänl kolem rta.