II, Theaterstücke 9, (Der grüne Kakadu. Drei Einakter, 3), Der grüne Kakadu. Groteske in einem Akt, Seite 16

Fruene Kakadu
9.3. Der entencheuc
box 14/8
Telefon 12801.
Unternehmen für Zeitungs-Ausschnitte.
Ausschnitt
105
„OBSERVER“ Nr. 73
L. österr. behördl. conc. Bureau für Zeitungsberichte u. Personalnachrichten
Wien, IX/1. Türkenstrasse 17.
Filiale in Budapest: „Figyelé“
Vertretungen in Berlin, Chicago, London, Newyork, Paris, Stockholm.
Ausschnitt aus: Gas Grcy
vom 2¼100
2 Närodniho divadla.
Schnitzlerüv Zeleny napousek. Schnitz¬
lerova „groteska“ Zeleny papousek hraje se
ve vinärni spelunce byvalého divadelniho feditele
Prospera u veder dne, kdy pafizsky lid zmocnil se
Bastilly. V krémé Prosperové péstuje se zäbava
zvlästniho druhu, vymyslend jako sfastná atrakce
pro degenerovanou, sensace chtivou aristokracii.
Byvalá herecká trupa hostinského pfedstavuje pan¬
stvu rüzné zlocince a taskäfe, jimz nemine den
bez néjakcho kriminälniho kousku. Vtip celé véci
je v tom, Ze hra ukäze se pouhym predobrazenim
bliziei se skutecnosti: prävé kdyz nejlepsi z hercü
Prosperovych, Henri, do opravdy pfed odima vsech
zabjji milence své Zeny, vévodu de Cadignan, vrázi
do krémy rozboufeny dav provolavajici vitézné do¬
byti Bastilly a nastävajici den pomsty. Prosperovi
urozeni hosté stoji vyjeveni pfed vyvojem udälosti,
jehoz se nenadali. Kdyz prchaji, demagog Grasset
vold za nimi posmésné: „Nechte je pro dnesek,
vsak oni nám neujdon.“
Schnitzler charakterisuje drobnvmi a spésnymi
#
rysy jednak kastovm nenävist ulistenich visiev,
Sease
Für
50
STRA
Ween
inclusive
ktera pod zevnéjskem zdännvé bezyyznamnym roste
100

Porto.
200
v ohrômne dilo krvavé odvety a jednak mravnf
Zahlbar
500
zchätralost 1 slepou stupidnost aristokracie, jez
im Voraus.
„ 1000
vsechny ty znämky brzkého soudu pfijimä jen jako fnitte ist das
prijemné chvilkové rozéileni svych otupélych nervü.j stcht es den
Abenne
„Obecenstvu, jez k Prosperovi dochäzi,“ pravi o tomhdern.
Abonne
Grasset, „jest to rozkosnym polehtänim sedéti mezi
nejnebezpeénéjsi luzou pafizskou, mezi sejdifi, lupiél,
vrahy. To je néco pro ty dvorské päny! To zatiese
jejich zmrtvélymi smysly.
Zde jsem, Lebrête,
zacal nenävidéti ty psy!“ A kdyz markyza Severina
de Lansac tleská k vystupu Henriho, napominá ji
jeji seladon, bäsnik Rollin: „Co to Einite, markyzo?“
jakmile zvoläte bravo, obrätite to vse zase v pouhé
divadlo, a to pfijemné mrazivé chveni je to tam!“
Täz markyza vpadá na konec ve ztrestény jäsot
lidu väsnivym opojenym vykrikem: „At zije svoboda!
af Zije svoboda!“ jako by se nemohla dočkat oka¬
mziku, kdy bude kläst svoji frivolni hlavu s téma
misnyma ocima na guillotinu a zakouset touzeny
zächvat nejvyssiho mozného vzruseni.
Zvlästnim dojmem püsobi sen prosté a svétlé
idyly, jejz uprostfed toho latentné priserného mum¬
raje rozvinuje zamilovany Henri: „Isem rozhodnut.
Opustime mésto. Odejdeme na venek ... Neni-li
pravda, Leokadie? Casto jsme o tom snili, Touzim
po miru daleké roviny. Ano, Prospere, ve svych
snech vidim se s ni veder choditi po polich, v ne¬
konecném tichu, s podivuhodnym utésnym nebem
*) Pro paméf tech pfistich, kterl pochopi nás näro¬