Ausschnitt aus:
S#a, O #ag
vom 2¼ 1000
2 Narodniho divadla.
Schnitzlerüv Zeleny napousek. Schnitz¬
lerova „groteska“ Zeleny papousek hraje se
ve vinärni spelunce byvalého divadelniho feditele
Prospera u veder dne, kdy pafizsky lid zmocnil se
Bastilly. V krémé Prosperové péstuje se zäbava
zvlästniho druhu, vymyslená jako sfastná atrakce
pro degenerovanou, sensace chtivou aristokracii.
Byvalá herecká trupa hostinského pfedstavuje pan¬
stvu rüzné zlocince a taskäfe, jimz nemine den
bez néjakého kriminälniho kousku. Vtip celé véci
je v tom, Ze hra ukäze se pouhym pfedobrazenim
bliziei se skutecnosti: prävé kdyz nejlepsi z hercü
Prosperovych, Henri, do opravdy pfed ocima vsech
zabiji milence své Zeny, vévodu de Cadignan, vräzi
do krémy rozboufeny dav provolávajici vitézné do¬
byti Bastilly a nastävajiei den pomsty. Prosperovi
urozeni hosté stoji vyjeveni pfed vyvojem udälosti,
jehoz se nenadali. Kdyz prchaji, demagog Grasset
volá za nimi posmésné: „Nechte je pro dnesek,
vsak oni nám neujdou.“
Schnitzler charakterisuje drobnvmi a spésnymi
ni
rysy jednak kastomin nenavist utistenich vrsiev,
Für
inclusive
50 ktera pod zevnéjskem zdanhvé bezyyznamnym roste
„
Porto.
109. „ ohromné dilo krvavé odvety a jednak mrayni! Zahlbar
—

100
zchätralost 1 slepou stupidnost aristokracie, jez im Voraus.
„ 1000
vsechny-ty znämky brzkého soudu pfijimä jen jako mnitte ist das
pfijemné chvilkove rozéileni svych otupélych nervü.j stcht es den#
Abonne
„Obecenstvu, jez k Prosperovi dochäzi,“ pravi o tom pdern.
Abonne
Grasset, „jest to rozkosnym polehtänim sedéti mezi
nejnebezpeénéjsi luzou pafizskou, mezi sejdifi, lupiéi,
vrahv. To je néco pro ty dvorské päny! To zatfese
jejich zmrtvélymi smysly .
*
Zde jsem, Lebréte,
zacal nenävidéti ty psy!“ A kdyz markyza Severina
de Lansac tleská k vystupu Henriho, napominá ji
jeji seladon, bäsnik Rollin: „Co to Einite, markyzo?“
jakmile zvoläte bravo, obrätite to vse zase v pouhé
divadlo, a to pfijemné mrazivé chveni je to tam!“
Täz markyza vpadá na konec ve ztrestény jäsot
lidu väsnivym opojenym vykrikem: „Af Zije svoboda!
at Zije svoboda!“ jako hy se nemohla dočkat oka¬
mziku, kdy bude kläst svoji frivolni hlavu s téma
misnyma ocima na guillotinu a zakouset touzeny
zächvat nejvyssiho mozného vzruseni.
Zvlästnim dojmem püsobi sen prosté a svêtlé
idyly, jejz uprostfed toho latentné pfiserného mum¬
raje rozvinuje zamilovany Henri: „Isem rozhodnut.
Opustime mésto. Odejdeme na venek . Neni-l
pravda, Leokadie? Casto jsme o tom snili. Touzim
po miru daleké roviny. Ano, Prospere, ve svych
snech vidim se s ni veder choditi po polich, vne¬
konecném tichu, s podivuhodnym utésnym nebem
*) Pro pamêf téch pfistich, kteri pochopi nás näro¬
dopis, stüjz zde zvécnéno, co Samostatnost mohla pfi¬
pisovati realistüm L. P 1900 dne 20, dervna: Vdyt
zaciná se dnes jiz v Cechäch a na Moravé nahlizeti,
Ze realismu nejednä se dnes jiz o filosofii a humanism,
ale o to, aby zäpadnická „kultura“ která prävé sama
zavedla k nám sociälni fädy a národ näs uvrhla do
gesidlusch i politicksch béd, nalézala i däle y zemich
Eeskych nové a nové püdy az do naseho uplného po¬
nöméent, do üplného vyvräceni nasi närodni a politické
osobnosti!“
Vzdélanému Clovéku skuteëné pfipadl
los v nasem närodé, jakoby ho byl Büh stvoril ktomu,
aby se po cely Zivot za nékoho stydél.
nad nämi. Ano, prehneme z toho strasného nebez¬
pecného mésta, veliky mir näs obklopi. Neni-li
pravda, Leokadie, Casto jsme o tom snili.. Kaslu
na uméni. Chei pokoj.“ To neni toliko mravoliénä
reminiscence selankovych návalü z doby pfed- a
revolueni. Veliky povzdech vsech dnesnich ustva¬
nych a uondanych odlehöuje si vétami Henriho:
plivnout na vsechno! a odejit na vzdy nékam vtiche
Ia klid! Ubohy Henri! musil züstat jako druzi, brodif
se v krvi jako druzi, zufit jako druzi!
hk.