„Neni pravdy“ tvrdi autor „Almuzny“, „lez
stala se nasim dennim chlebem, lZe se na svété
vsechno, dobrocinuost, milosrdenstvi 1 láska.“
Renata, mladá ohnivá Zena profesora Ma¬
rese, znamenitého ucence a slavného védätora, ale
muze se Sedivym vousem a vyhaslym jiz srdcem,
byla vychována také v takové Ei. Vysla z klä¬
stera a vidéla kolem sebe jen muze s jalovon
dlusi a prázdnymi, bezduchymi fräsemi nebo muze,
Für 50 Zeitikteri ji svymi saméimi pohledy hltali. Taci hej¬
100
skové se ji hnusili a ona bez rozmysleni prijala usive
200
nabidnuti profesora, jenz sice mohl byti die let jiz rto.
500
jeji otcem, kterého vsak si mohla väziti a ctiti, Übar
„ 1000
Jeho släva dräzdila jeji samolibost a ona podle Praus.
Im Geného Zila klidné a spokojené. Ale nepokojné vás¬
ist das
Abonnement
nivé srdce jeji pod oteckymi jeho polibky trpélo
tes den
Abonnenten
a Zädalo ohné, vrelych polibkü mladé läsky. Uspä¬
vala se lzi, Ze Zije klidné a Stastné a zatim v dusi¬
jeji to boufilo, sténalo, vyvolávalo tajné vzdechy
a pläé. Asistent profesorüv dr. Matys, sobecky a
ledovy frasista, éetl v jeji dusi as neuprosnym,
Zeleznym cynismem dokázal ji, Ze se pfelhává l7e
jako cely svêt, ze neni Stastnou a nezvratno
gikou usvédéil, ze srdce jeji bije — po 1.
Renáta jeho vyvodüm podlehla a omämena jen¬
zäsadami vrhla se mu v nárué. Profesor Meres
dävno vytusil, co se déje v jejim srdci, ze y ném
ukotvil se obräz asistentüv a uznávaje, zemaä
právo na mladi a läsku, kterou ji vice datine¬
mohl, rozhodl se, ze ji z cesty ustoupi. Odejel a
po jeho odjezdu men Renatou a Matysem se po¬
mér vyjasni. Kdyz Renata v jeho nárudi oddävá
se Stésti lásky, pricházi sluzka se zprävou, ze
vezou profesora domü v krvi — mrtvého a zároven
Ji podává list od ného. V ném prohlasuje pro¬
fesor, ze odklizi prekázku, stejici ji v cesté
k lepsi budoucnosti — a davá jim svého poze¬
hnáni — obéma.
Renata s hrüzou poznává, ze muz jeji védél
o skryté jeji vásni a v návalu bolesti chce po¬
trestati se za spächany zloéin. Zádá na Motysovi,
aby s ni spoleëné zemrel. V tom ozval se sofista
a on vyklädá ji bezucelnost takového nepredloze¬
ného skutku. Nad odhalovat kräsnou budouchost,
jez jim nyni v tak skvêlych barvách zári, nyni
mohou volné uzivat mlädi, lásku. A Renaté padasi
teprve nyni Supiny s odi, poznává chatrnou budovu
lacinych fräzi jeho a prohlasuje, Ze trest smrti pro
ten zlocin je mälo, Ze se potrestá — svym Zi¬
votem
Obé titulni üulohy byly v rukou osvédéenych
sil. Renatu hräla pani Kyapilová a doktora Matysa
pan Vojan; oba maji na öestném üspéchu novinky
lvi podil. Obecenstvo prijalo ji vlidné a volalo autora
hlucnym potleskem, ktery se vsak nepfisel po¬
dékovat.
Schnitzlerona groteska „U zeleného papouska“
je barvity obräzek z. parizskeho Zuotä z veike doby
roku 1789. Lehkymi, maroldovskymi Erty nakre¬
sleny figury, které svoji rázovitosti uchvacuji. Do
jediného jednáni naneseno tolik skvélych barev
s tak mistrnym chicem, Ze divák az de spadnuti
opony züstävá v nadsené extasi. Alfred Kerr na¬
psal o Schnitzlerovi: „Vsechno v nèm boufi; vrouc.
Höst a Slegance, Mékkost a ironie, velkômestkost
a Prostota IFrika a feuflietonismu
FAHHOVanost a
Se
prostota, polo Rakusan à polo Fräncouz, bolest a
hra. Sifeh & MMUTAHI
Groteska predvädi nám krömu „U zeleného
papouska“, kde se scházivala spolecnost z nejlepsich
kruhü, aby se pobavila nizkosti. Jadrny krémär
Prospére, byvaly fiditel koöujici spolecnosti, je
takovy „grobianus natus“, ktery vitá vévody titulem
„stary partiko“ a slechtice nazyvá „Suniaty“.
Slechtické zkazené kruhy francouzské re¬
voluce brodi se s gustem nizkym bahnem a smési
se hrubym vystrelküm neurvalého krémäre.
krčmé jeho porádaji se denné zvlästni
predstaveni, klesli gemové herecti produkuji se zde
jako nejvétsi zlocincové a lici hrüzostrasné zloéiny,
lichz se byli dopustili.
Zkazeny mrav tehdejsi doby francouzské vy¬
teöné a barvité zachycen; stétec Schnitzlerüv vy¬
bral z palety svoje nejostrejsi barvy.
Souhra byla ponékud vlazná, väzla. Zname¬
nitym Prospérem byl pan Smaha. O vykonech
nasich umélch zminime se pri pfistim provozováni.]
rk.