ruen
Kakadu
9.3. De
box 14/8
pläce, pfizna se ke svemu uirpenl à kitst Chhivell
vykladaci vzdravéjsich näzorde do närnce.
Dej rychle k.-ci. Sluzka domäci pfinäsf zdrcu¬
jiei zprävu. Professora pfinäsejl mrtvcho. Vzal si
Zivot. Nasli u neho list, svédéfei obèma mladim
lidem. -Odchäzim, abych väm nepfekäzel, buckte,
sfastni
Uinek listu na Renatu uhodnele. Poznävä
svoji vinu. Pravda Zivota byla na druhé strand.
Professor byl lepst Elovêk, dovedl se zapfit, obé
tovat se cizimu Stésti. Byl svétec.
A my jsme ho zabili!
V Renaté nähle vznikne nejpevnäjsf ümysl.
Musime se kät! pravi pevné k Malysovi.
Pravfte, Ze spolu se mnou chcete hledati cestu k lep¬
simu Zitf. Nuze, jedinà cesta nám zbyvä: musime
spolu — zemrit.
Mlady muz nemá ovsem porozumenl pro tuto
düslednost. A tak se oba rozchäzejj. Renata zemie
sama
Hra mä nepopfratelné pfednosti. Opravdovost
näzoru i silná schopnost uplatniti näzor pfislusnon
formou jsou zjevny. Autor mä nepochybny smys!
pro pffrodu scény. Na üzkém prostoru jevisté, do
rämce chvatnych rozmluv dovede vtesnati obtizné
disposice a evoluce nutného denl. To by byly vitané
znämky! Hra mä arci své slabiny. Ale to na poprvé
jinak nejde. Isme pfilis üsilovné zasvécovani do
prijatych näzorü jednajfcich osob, ale mälo zasvéceni
do jejich — dusi. Skoro nic. Nevime jesté s kym
vlastné mäme v kuse dest, o& celkem bezi, ale Re¬
nata uz s drem. Matysem diskutuje theorie a pfetfasä
bézné otäzky doby jen coz. Prilis to pächne litera¬
turou! Mälo Zivolem. Na konec näm vyznavad fa¬
lesné theorie o spoledenské lzi pfipadà Zivotné prav¬
divéjsi, nezli oba hrdinové vyssi pravdy! Ato je
pro üeinek dramatu osudné.
Autor stoji prozatim v uhrandivém vlivu svého
norského vzoru. Mä-li vlastni silu tvürci, ublidäme
dasem. Pak jisté vybavi se z kouzla ibsenismu,
které jej dosud mä podmanéna.
A4
Pänové Rada, Vojan a panf Kvapilova dali si na
svych ülobách velmi zälezeti. Nase mladsi Skola he¬
recká vézf tou dobou po krk v manyfe „tlumeného
slova. Je to reakce proti nékdejsi affektované hlasi¬
tosti. Jindy se pfekfikovalo, ted se sotva dyse. Vy¬
strednost za vystfednost. Polovice mluveného textü
musite se tak näsilné dohadovati. Treti slovo nenf
rozumétl.
Näsledujfef hra vedera je fantasie z boufného
ovzdusi velké revoluce. V krémé zu zeleného pa¬
pouskat pofädá spekulativnf krémäf Prospère, by¬
valy divadelnf feditel, denné zvlästni zäbavu pro
své zäkazniky. Pfesycené panstvo shnilé, pfed¬
revoluënf doby, vidf zvlastni pochoutku v návstévé
„zlodéjské krömye, v pozorovánf a studovänf mrava
„nejschätralejsfe spolecnosti. Z nedostätku sku¬
teénych pobudd zaffdil se obratny krémäf na umély
chov toho druhu.
Mä najatu speciälnf Celädku, herce, kteil mu
vselijaké odrüdy yyyrheld spolecnosti denné pfed
tvarl shromäzdéného obecenstva pfedstavujf. Za
zlodéje, taskäfe, nevéstky a vrahy pfestrojent kej¬
klifi a hubari vychloubajf se vselikou vymyslenou
Hotrovinou, aby se zamluvili pfesycené zvédavosti
dakadeninfho panstva. Nejnäpaduéjsi je herec Henry.
Vypravuje, fak zavrazdil milence své mladé Zeny.
Véera teprv se ozenil. Od zejtfka zamyslei vzdäti
se pobudného Zivota ana venkové si zaloziti tichon
domächost. Tu ale mladou Zenu dopadl s néjakim
vévodou. A vévoda to zaplatil Zivotem. Vystup je tak
znamenité sehrän, ze vsickni pfitomuf 1 krémäf
berou hru za skuteénost. Verl tim snäze, protoze
o skuteénych pletkách Henryovy zeny s vévodou vödl.
Henry o nich nevédél. Nastane rozéilenf. V nastalém
zmatku Henry podfeknutim krémäfe dovidá se
pravdy. Urozeny Svihäk vskutku se slézal s jeho
zenou. A kdyz vévoda, nic ziého netuse, vcházt
do shromäzdenf, obräti se komedie v tragedii. Heury
skoll dykou ulfvaného panáčka. Z venku zaléhà do
krémy revolueni fev. Lid prävé tu chvili ztekl
Bastillu
Hra je trochu rozvläëná, netuze ve vsech obra¬
tech zfetelnä. Trvá trochu dlouho, nezli na vlastni
effekt dojde. Na malebny historism je vsecko pfilis
strojené, na strojenou grotesku zas se nedostävä
vtipu a fantasie. Plati-li v krémé apostrofy ity pra¬
sätkot, svy Cunatae sedajf-li diveiny piitomaym
panüm jen tak na klin jako na pohovku, je to vsecko
pfiznak ovzdusi, pravda. Ale jsou-li to jediné mo¬
menty, kdy se nysl diväka trochu pohne, je to
trochu hubená pro veder strava.
Také souhra grotesky dosähne Zädouchho tempa
asi teprve pri pätém predstaveni. A na sesté, kdo
vi — dojde-li?
Kakadu
9.3. De
box 14/8
pläce, pfizna se ke svemu uirpenl à kitst Chhivell
vykladaci vzdravéjsich näzorde do närnce.
Dej rychle k.-ci. Sluzka domäci pfinäsf zdrcu¬
jiei zprävu. Professora pfinäsejl mrtvcho. Vzal si
Zivot. Nasli u neho list, svédéfei obèma mladim
lidem. -Odchäzim, abych väm nepfekäzel, buckte,
sfastni
Uinek listu na Renatu uhodnele. Poznävä
svoji vinu. Pravda Zivota byla na druhé strand.
Professor byl lepst Elovêk, dovedl se zapfit, obé
tovat se cizimu Stésti. Byl svétec.
A my jsme ho zabili!
V Renaté nähle vznikne nejpevnäjsf ümysl.
Musime se kät! pravi pevné k Malysovi.
Pravfte, Ze spolu se mnou chcete hledati cestu k lep¬
simu Zitf. Nuze, jedinà cesta nám zbyvä: musime
spolu — zemrit.
Mlady muz nemá ovsem porozumenl pro tuto
düslednost. A tak se oba rozchäzejj. Renata zemie
sama
Hra mä nepopfratelné pfednosti. Opravdovost
näzoru i silná schopnost uplatniti näzor pfislusnon
formou jsou zjevny. Autor mä nepochybny smys!
pro pffrodu scény. Na üzkém prostoru jevisté, do
rämce chvatnych rozmluv dovede vtesnati obtizné
disposice a evoluce nutného denl. To by byly vitané
znämky! Hra mä arci své slabiny. Ale to na poprvé
jinak nejde. Isme pfilis üsilovné zasvécovani do
prijatych näzorü jednajfcich osob, ale mälo zasvéceni
do jejich — dusi. Skoro nic. Nevime jesté s kym
vlastné mäme v kuse dest, o& celkem bezi, ale Re¬
nata uz s drem. Matysem diskutuje theorie a pfetfasä
bézné otäzky doby jen coz. Prilis to pächne litera¬
turou! Mälo Zivolem. Na konec näm vyznavad fa¬
lesné theorie o spoledenské lzi pfipadà Zivotné prav¬
divéjsi, nezli oba hrdinové vyssi pravdy! Ato je
pro üeinek dramatu osudné.
Autor stoji prozatim v uhrandivém vlivu svého
norského vzoru. Mä-li vlastni silu tvürci, ublidäme
dasem. Pak jisté vybavi se z kouzla ibsenismu,
které jej dosud mä podmanéna.
A4
Pänové Rada, Vojan a panf Kvapilova dali si na
svych ülobách velmi zälezeti. Nase mladsi Skola he¬
recká vézf tou dobou po krk v manyfe „tlumeného
slova. Je to reakce proti nékdejsi affektované hlasi¬
tosti. Jindy se pfekfikovalo, ted se sotva dyse. Vy¬
strednost za vystfednost. Polovice mluveného textü
musite se tak näsilné dohadovati. Treti slovo nenf
rozumétl.
Näsledujfef hra vedera je fantasie z boufného
ovzdusi velké revoluce. V krémé zu zeleného pa¬
pouskat pofädá spekulativnf krémäf Prospère, by¬
valy divadelnf feditel, denné zvlästni zäbavu pro
své zäkazniky. Pfesycené panstvo shnilé, pfed¬
revoluënf doby, vidf zvlastni pochoutku v návstévé
„zlodéjské krömye, v pozorovánf a studovänf mrava
„nejschätralejsfe spolecnosti. Z nedostätku sku¬
teénych pobudd zaffdil se obratny krémäf na umély
chov toho druhu.
Mä najatu speciälnf Celädku, herce, kteil mu
vselijaké odrüdy yyyrheld spolecnosti denné pfed
tvarl shromäzdéného obecenstva pfedstavujf. Za
zlodéje, taskäfe, nevéstky a vrahy pfestrojent kej¬
klifi a hubari vychloubajf se vselikou vymyslenou
Hotrovinou, aby se zamluvili pfesycené zvédavosti
dakadeninfho panstva. Nejnäpaduéjsi je herec Henry.
Vypravuje, fak zavrazdil milence své mladé Zeny.
Véera teprv se ozenil. Od zejtfka zamyslei vzdäti
se pobudného Zivota ana venkové si zaloziti tichon
domächost. Tu ale mladou Zenu dopadl s néjakim
vévodou. A vévoda to zaplatil Zivotem. Vystup je tak
znamenité sehrän, ze vsickni pfitomuf 1 krémäf
berou hru za skuteénost. Verl tim snäze, protoze
o skuteénych pletkách Henryovy zeny s vévodou vödl.
Henry o nich nevédél. Nastane rozéilenf. V nastalém
zmatku Henry podfeknutim krémäfe dovidá se
pravdy. Urozeny Svihäk vskutku se slézal s jeho
zenou. A kdyz vévoda, nic ziého netuse, vcházt
do shromäzdenf, obräti se komedie v tragedii. Heury
skoll dykou ulfvaného panáčka. Z venku zaléhà do
krémy revolueni fev. Lid prävé tu chvili ztekl
Bastillu
Hra je trochu rozvläëná, netuze ve vsech obra¬
tech zfetelnä. Trvá trochu dlouho, nezli na vlastni
effekt dojde. Na malebny historism je vsecko pfilis
strojené, na strojenou grotesku zas se nedostävä
vtipu a fantasie. Plati-li v krémé apostrofy ity pra¬
sätkot, svy Cunatae sedajf-li diveiny piitomaym
panüm jen tak na klin jako na pohovku, je to vsecko
pfiznak ovzdusi, pravda. Ale jsou-li to jediné mo¬
menty, kdy se nysl diväka trochu pohne, je to
trochu hubená pro veder strava.
Také souhra grotesky dosähne Zädouchho tempa
asi teprve pri pätém predstaveni. A na sesté, kdo
vi — dojde-li?