5. Liebelei
box 10/4
erduengusissmimtnreyctmenmurdesrusser-[ur441.
se nedbá,
inspektora, Eim nezkracuje se právo rekursu k okr.
vislá men¬
sk. radé. Ale ten ubozák, ktery by toho uzil, ten
by si dal. „Rebelant“ bude pfesazen ze pfféin slu¬
m: „Okr.
Zebnich a zajde mu podruhé chuf rekurovati, ona
pracováni
zajde i v 99% pfipadd jinych a potom ta vähr:
resd pod¬
na jedné strané okr. inspektor a na druhé uditel.
nf okres
Proti panu pfedsedovi miti odchylné minénf se
ferenta
ne „Fiponsti rovnéz a protoze „exempla tralumt“,
prüchod?
näkaza Siff se i nite a za rebely dueska poklá¬
n neuziva
daji se ti, ktefise dovoldvaji zákonnych
pro jejich
paragrafü v domäcich konferencich sborüv uci¬
0. ze da¬
telskych. Zvlästni pozornost vénuje se tém, kteif
stävá na¬
se dovolávaji liberälnich zákond proti vlivüm kleri¬
takovych
kälnim a téch vlivd je mucho; nase Skolstvi jiz
Skolám:
stoji jednon nohon na püdé klerikälm a druhon
ve vsech
tam bude pfi netednosti, jaká se jevi proti kleri¬
stavá
kalismu — co nevidét. V nékterych mistech maji
naopak
se dues véci tak, ze ucitel nevi, na dem jest.
ieist pole
„Budu-li jednati die zákona, budu bit, pakli ne,
kladivüm
budu také bit, tedy zblbnu nebo sesilim a nechei-li
vé voleni
ueiniti ni jedno ni druhé, musim udélati näsili své
to S 26.
stränce mravni a stäti se stvüron, která die zákona
má klästi zäklady mravného charakteru u mlädeze.“
Kam az dovede nás neteénost nasich autonomnich
iv mravni
sborüv a jich delegätü ve Skolstvi, rtäze bidouc¬
priznané
nost snad nedaleká. Povinnost národni i väeobecná
presentaci
nutf näs ukázati na cestu, kde se dá mncho a
nati s po¬
Mlstva vidi
usouditi,
—2 Narodniho divadla.
na urdité
v tomto
Arthur Schnitzler: Milkováni. Hra
vespolek,
trech aktech. Poprvé na Národnfm divadie une
kde sned
6. Fjna 1896.
olni radé
Schaitzler patfi mezi umélce jemnych kontur,
nom pro
walych pläten a filigränsky nézného propracovánl,
morali¬
zak de na velké scené fixované dvéma tisici po¬
by) ko¬
kazenych a neinformovanych divákü, zvyklych dra¬
dovede
matickym Slagrüm, takfka nevyhnutelné musi selhat.
8t0 mali¬
Diskretni naturalista, jenz dovedl se vymknout ne¬
ek pod¬
umälecké manyfe, bromadit detail na detail bez
kresech
ohledu na jeho oprävnénost dramatickou, kvétiny
zavost,
a tfisky lidskych Zivotü na jeden kopec; tendence
pro¬
zädná, ani sociäluf kázánf, ani filosoficky problém,
nybrz vysek Zivota, z néhoz vyber si kazdy co
chces. Ale Schnitzler neuf neviditelny za svymi
cbrazy, nybrä pfihlédnes-li blize, vidis, kam se
Skule magnetickd jehla jeho lidského zájmu na
2
osudech, které umélec Schnitzler na oko tak
neosobné, trpälivé, beze stopy gedočkavého roz¬
tva
plameneni vyliéuie. V tom je däst püvabu jeho
apf.,
gpraci. Jiná Gäst je v jeho idylicnosti. I tam, kde
ni za¬
u Schnitzlera mie a trpi az do blubin duse,
in pro
#täle ja si Elovék védom, Ze má pfed sebou idylu,
Kragickou idylu treba, pluon slzi a muk, ale idylu.
hlidce
Figurr jeho jsou mali lidé, ukryti, hemzicf se
olniho
drobuymi svymi radostmi a Zaly; at trpf jakkoli,
i, kdyby
Senf ns nich nic nadmérného, po staru „tragi¬
rok nad
Ekého“ jako ve starych hräch, které vse zvelico¬
u apebo
Faly. Ale zrovna ta obyéeiná mira bolestf lidskych,
dy komuto
bez vinènf oceánd a zufenf sopek, v rämci kazdo¬
na jedná-l
Mennich uldlosti, Einf jehr sceny (ne vsecky, nebot
1 on se mate a upadá nékdy do staré Sablony)
Weiring. Ltikej
tak Zivotnymi. Schnitzler nestoji o poirty, na nés
za ni odbehnon.)
celé divadlo Sekd, efektuf odchody s efekty vypra¬
Weiring. Já nem
birovanymi, sräzné konce kapitol, které kazdy pfed¬
se namäharé ode dveli k
povi, závéry, na néz opony jsou tak nacviéeny, ze
co to chee (Hledi
uz samy od sebe spadnon; on tue uprostfed, kdyz
se mi uz nevráti — ona
nahlas vzlykaje na zem.
se nenadás. Vypadá jako eleganini Sermif, jenz
pruzném postoji graciosné polohravé, polovázné
To je otkely slägr.
opisuje lehce krivky hrotem svého fleuretu, s klid¬
vidéli od Nory elavné p#
nym üsmérem na rtech a najednou hle! bodl. Bodl,
malu budon divadelnt
ponévadz uz od zacätku mél odi upfeny na bu¬
na tyto Sablonovité odch
douci okamzik, ale neprozradil se.
zävèry ve starych kusec
„Milkováni“ nenf bra na thema, na symbo¬
Zdánlivé jednoduch
lickou schovávanou, na uditele lidstva, na filosofa.
Eini na herce nároky zun
Ne, jedná se o pouhy pfibéh, tak jednoduchy, ie
mernou propracovanost K
nékteri kritikové v tom nemohon najft ani Zädny
intimnf slitost veech d
„déj“ Mladf heisek chtéje vyléčit svého kamaräda
moseji byti steinorodé
2 nebezpeëné läsky k „demonické“ zené ciziho
To prävé schäzelo; ned
Clovéka, obstará mu jiny maly, lehky pomér, braëku,
toirn, nedostatek dobrich
milkoväni. Vybere vöak Spatné. Dévée, vybrané
stopováni nové literatur
na vyhojeni, veskeron vaknosti své nezkazené duse
nasem divadle v ojedis#
pojima toto milkoväuf jako opravdovon lásku a
byvá roztrhána, figury 2
zhyne, kdyz se dovi, ze milenec jeji padl v sou¬
zädué. Jako staré trag
boji pro jinou zenu, revolverem jejtho manzela.
sloh, tak ho vyäaduje 1
Proni dva obrazy jsou dobré. Tfeti je falesny,
do dialogu s nejnovdjälm
trapné dlouho rozvleéeny a Sablonovitym Mlägrem
tradic, a neumofitelnd d
zkazenv. Kristina zvi v nejostfejsim spüsobu, jak
leti, pfevzaté dablona a
bidné a mélce vypadale Bedrichova láska k nfa
2 duse dneöniho Clovéke
nemohouc se v prekonávajicim návalu hofe a zkla¬
barveni a stylu. Vina ne
mänf se strasnim faktem smifit, utiká.
zejména na tom, te se
Weiring. Kristino züstan.!
k pokusüm, 7ytvofit si
Mici. Nechod tam! Snad tam (na hrobé
lidé moderr. Jedind s
Bedtichové) najdes modlit se tu druhon!
stranou; jeji talent, dve
Kristina (strnule uledic ku pfedu). Já se
a zeleznd vüle, probit 8
tam nechci modlit .. ne.
(Prudce vyrazi ze
vénovany mne vice presv
dveri ostatuf stoji z pocätku jako némi.)
kyné kromobyéejnd.
Dopisy domäci i zahranièné.
Ve Vidni 7. Fjna 1896. V zäfi jasného
V rolich Mafenky,
veseli a jásotu erdef do kofán otevfenych vkrodila
se sl. Markova a pp. S
Smetanova prostá, vécné mladá Prodand nevésta
zvläfté svym vynikajicim
na bladká a Zhavá prkna zdejsf dvorni opery. —
Markovy lisila se od na
Prisla se svon snéznou loktusf, s üsmévem zdravi
pjetim citu. V läsce oh
vtväfi a jitfenkou kräsy v odich a byla obsypána
vädiréjsi, v zármutku hlu
destém kvétü jako princezna z pohädky. Düm
Mafenky. Veself zdravé
operni, v némz celá budebnf Viden byla plué za¬
a eklamánf dobrého erde
stoupena, byl svédkem velké slävy Smetanovy.
vyklé struny, un néz nas
a dueta. Sl. Markova je
Referäty väech listü pfedstihnjt se v ocehovéni
daleko väsnivéjsi Zensko
püvabd opery; kritik üfadni „Wiener Zeitug“
skou Snérovackon. Pan
dr. Hirschfeld Eini návrh, aby Smetanovu poprsi
postavu pinou Zivé sily,
däno bylo destné misto ve foyeru dvorni opery;
Sprostil ho völ sentimen
pravi, ze nával k pfedstavenim slibuje ndvrat sta¬
potésiteloym opakem n#
rych zlatych Gasd biletäfskych.
mozná vérit“, kterou nas
Provedeni bylo velice kräsné. Plno zajima¬
von a s Cepicf k #rdci vi
vych, novych detaild a jemného uméleckého pojetf.
voce cukruji, pfednesl p.
Na prvnim misté stäl orchestr, jenz dal ve svem
v némz zradila se düve
nedostizném umeni Smetanovi vsecko, co ma nä¬
radostná nadéje, de kliök
lezi. Ato neni mälo. Operu Fidil dvornf kapelnik
calovy, se k blahn jeho
Fuchs.
A co mám fici o p