ntur,
Ihat.
bez
1
tin
lém,
c0
svymi
kam se
zAjmu na
oko tak
véhe roz¬
üvabu jeho
I tam, kde
lubin duse,
ebon idylu,
ale idylu.
hemzicf se
rpi jakkoli,
rn „tregi¬
se zvelißo¬
ti lidskych,
mei katdo¬
ecky, ncbot
5. Liebelei
box 10/4
649
Weiring. Utikeite za ni! (Theodor a Mici
on se mate a upadá nékdy do staré Sablony)
za ni odbéhnou.)
tak zivotnymi. Schnitzler nestoji o pointy, na néz
nzs, ten
Weiring. Já nemohu, já nemohu ... (Viede
celé divadlo dekd, efektui odchody s efekty vypru¬
ftein siu¬
se namähavé ode dveri k oknüm.) Co chce délat...
birovanymi, sránné konce kapitol, které kazdy pfed¬
ati, ona
co to chce (Hledi do präzdna oknem.) Ona
povi, závéry, na nél opony jsou tak nacviéeny, ze
aräha:
se mi uz nevräti — ona se mi uz nevräti! (Sklesne
as samy od sebe spadnou; on tue uprostfed, kdyz
nahlas vzlykaje na zem. Opona spadne.)
se nenadás. Vypadá jako elegantni Sermif, jenz
8e
To je otkely slägr. Kolik täch zen uz jsme
v pruzném postoji graciosné polohravé, polovázné
vidéli od Nory slavné paméti takhle ntikat! Po¬
opisnje lehce kfivky hrotem svého fleuretu, s klid¬
maln budou divadelnf dvere stejné tak nacvièeny
nym üsmévem na rtech a najednon ble! bodl. Bodl,
na tyto Sablonovité odchody, jako opony na efektuf
ponévadz uä od zacätku mél oci upfeny na bu¬
U4
zävéry ve starych kusech !
douci okamzik, ale neprozradil se.
Zdánlivé jednoduchy kus, na oko bez nárokü
„Milkováni“ neni hra na thema, na symbo¬
Einf na herce nároky znaëné. Hra nejen chce rovno¬
lickon schovávanou, na uôitele lidstva, na filosofa.
mérnou propracovanost kazdého zvläst, nybrz zvlästé
Ne, jedná se o pouhy pribéh, tak jednoduchy, ze
intimuf slitost vsech dobromady. Vykony vöech
nékteri kritikové v tom nemohon najft ani Zädny
museji byti stejnorodé a u vsech na stejné vysi.
„de“ Mlads hejsek chtéj vyléčit svého kamaräda
Te prävs schäzelo; uedostatek moderniho reper¬
z nebezpeöné läsky k „demonické“ zené ciziho
toiru, nedostatek dobrych, modernich vzord a slabé
Clovéka, obstará mu jiny maly, lehky pomér, braëku,
stopovánf nové literatury zavifuji, ze soubra na
milkovánf. Vybere väak Spatné. Dévée, vybrané
nasem divadle v ojedinélych téch modernich brách
na vyhojeni, veskerou vaënosti své nezkazené duse
byvá roztrhána, figury zlámané a zabarveni vedera
pojimá toto milkoväuf jako opravdovon läsku a
zädué. Jako staré tragedie Zädaly svüj jednotny
zhyne, kdyz se dovi, ze milenec jeji padl v sou¬
sich, tak ho vyzaduje i nová tvorba; kde väak se
boji pro jinou Zenu, revolverem jejiho manzela.
do dialogu s nejnovéjäim datem mist krsy starych
Prymi dva obrazy json dobré. Tfeti je falesny,
tradic, a neumofitelná deklamace minulych desiti¬
trapné dlouho rozvleéeny a Sablonovitym Slägrem
leti, pfevzatá Sablona a vlastni neodvialé tvofent
zkazeny. Kristina zvi v nejostfejsim spüsobu, jak
z duse dreiniho človéka, tam je po jednoté, za¬
bidné a mélce yypadala Bedrichova láska k ni a
barveni a stylu. Vina neni pouze na hercich, nybri
nemohouc se v pfekonávajicim návalu hofe a zkla¬
zejména na tom ze se jim därá mälo pfilelitosti
mäni se strasnym faktem smifit, utikd.
k pokusüm, vy vofit si novy styl, vyvinout se jako
Weiring. Kristino züstan..!
lidé moderni. Jediná sleëna Welsova stäla tu
Mici. Nechod zam! Snad tam (ua hrobé
stranou; jeji talent, svédomitost, studium, pokrok
Bedlichové) najdes modlit se tu druhon!
a Zelezná vüle, probit se kazdy veder ji z milosti
Kristina (struule hledic ku pfedu). Jä se
vénovany mne vice pfesvédéuje, ze vni zraje umél¬
tam nechci modlit .. ne ... (Prudce vyrazi ze
kyné kromobyéeind.
dveri ostatni stoji z pocätku jako némf.)
Dopisy domäci i zahraniöné.
V rolich Mafenky, Jenika a Kecala zaskvéli
Ve Vidni 7. Fjna 1896. V zäfi Jasného
se sl. Markova a pp. Schroedter a Hes. Koädy
veseli a jásotu erdei do kofán otevfenych vkrodila
zvlästé svyin vynikajicim uménim. Mafenka slecny
Smetanova prostá, vééné mladá Prodand nevésta
Markovy lisila se od nasich Mafenek vétsim roz¬
na bladká a zhavá prkna zdejsi dvorni opery. —
pjetim citu. V läsce chnivéjsi, v laskovnosti do¬
Prisla se svon snéznou loktusi, s üsmévem zdravi
vädivéjsi, v zármutku blubsf nez nase tradicionzini
v tväfi a jitfenkou kräsy v odich a byla obsypána
Mafenky. Vesell zdravé mysli, sila düvérivé lásky
destem kvétü jako princezna z pohädky. Döm
a sklamáni dobrého srdce divéiho, to byly tak ob¬
operni, v némz celä hudebnf Viden byla plué za¬
vyklé struny, na néz nase Mafenky ladily své arie
stoupona, byl srödkem velké slävy Smetanovy.
a duete. Sl. Markova je silnéji napjala a zvinila
Referäty vsech listü pfedstihuji se v ocehováni
daleko väsnivéjsi Zenskosti, nezli bouffvá pod ée¬
püvabd opery; kritik dradni „Wiener Zeitung“
skon Snérovadkou. Pan Schroedter utvofil z Jenika
dr. Hirschfeld éini návrh, aby Smetanovu poprs
postavu plnon Zivé sily, sebevédomi a muzného citu.
däno bylo destné misto ve foyeru dvornf opery;
Sprostil ho völ sentimentality a byl v ohledu tom
pravi, ze nával k pfedstavenim slibuje návrat sta¬
potésitelnym opakem nasich Jenikü. Arii „Jak
rych zlatych dasü biletäfskych.
mozná vérit“ kterou nasi tenofi s obnazenou bla¬
von a s Cepici k srdci vrouené pfitisknutou mezza
Provedeni bylo velice kräsné. Plno zajima¬
voce cukruji, pfednesl p. Schroedter pevnym hlasem,
vich, novych detailü a jemného uméleckého pojetf.
v némz zradila se düvèra läsky ne méné nezli
Na prvnim misté stäl orchestr, jenz dal ve svém
radostná nadéje, de klička, v niz zadrhl plány Ke¬
nedostizném umeni Smetanovi vsecko, co mu ná¬
calovy, se k blahu jeho rozvine.
lezi. Ato nenf mälo. Operu Fidil dvornf kapelnik
A co mám Fici o p. Hesovi? Jeho mistrovsky
Fuchs.