5. Liebelei
nrebeler box 12/2
nd uurunn mnd tom, an, zu venne dane, Kiere na ne platr- parianientu- Hejlepe 8eewieVtom, ze lesciei
pot dvojich kridel. pruni üzkostny, prudky, posléz ve
vstupem pänovym, záver II. jednáni i cely akt tretf
FEUILLETGN.rozinust se do Ste a patheau. kters operat hudhba
smrtelné kredi dokondvajiek druhy Zhavé plamenny
müze dobfe podepffti a ve vyrazu sesfliti.
astale bezstarosiny, zäpas jejich oschvili Zivota, pro¬
## Mikovän. 0
vozeng smichem, pozitkem i smrtl je näplnf hry, di¬
Déj Milkovänte je prosty, ba skoro vsednf. Au¬
##774
#tor hry nesühl nikterak hluboko do Zivola videnské¬
I vadelné püsobivé vybudované. Pomérné velky rämec
Opera o trech dejstrich S textem steincmenné
ho, kdyz vynesl do svetla ramp dvojici divek: Kristy¬
malemu obrazu, velké gesto, malé postavy.
Einohry Artbura Schnitzlera slozil Franlisck Neu¬
Bedrich Lobheimer zapletl se do intimniho po¬
nu a Mici. Obé jsou oväem typy, ale typy zcela béz¬
mann
Po prré 14. listopa¬
né, peuchvacujief ani hleubkou svého näzoru, bole¬
meru s dämon lepsich kruhu, která ho navstévuje v
du 1911.
st., läsky, hrichu, hanby nebo üsill, vymknouti se z
jeho mlädenckém byts. Ale doba bezstarostnych mi¬
Nase premierové cbezenstvo mèlo zase jednou
1 kruhu jedovaté samoty aneho veplynouti do Zivota
lostnych schüzek jest u konce. Manzel dämy prichä¬
pfllezitost vyplniti hledisté i korridory När. divadla
pochyhnych parfumü a zäficiho hranoly lustrü a
zi do Lobheimerova bytu za zäminikou, aby Lobhei¬
pfi opernt premiefe. V ütery veëer po prvé provedeno
mer zaslal jeho choti závoj, ktery pri posiednf né¬
rädy na fracich. Ani dvojice muzü Lobheimera a
Pylo p. Neumannovo=Milkovänfe a hledisté i
Kaisera nejevi podohnych snah, prednosti di zvläst¬
vstévé u nsho zapomnéla. Bedrich vsak poznává
chodby När. divadia méiy spuj skoro obvykig a val¬
nich nejakych prohreskü. Jsou to lidé zcela obréeini,
manzelovu zäminku, pod jejimz Stitem sam muz pfi¬
né se nemöniel premierovy raz.
plost, bez vFraznych citü, myslenck, bez zvlästnich
chäzt ohläsiti boj. Lobheimer se mu zavazuje, Ze
Präci p. Neumannové, jez pfed dasem jiz uspés¬
svald i jednánf, lidé, jimz pakou Zivota je pozitek.
Gest svoji i jeho Zeiy obhäffv souboj envazuje se
ns pfesla némecká jevisté, pfi pestavenl p. Neu¬
kryjiet se s flirtem v kruzsch vyssich, smyslnou a
mu v rozechvenf, rczrusen nählym jeho zjevenim,
obbroublou läskon pozitkovon ve vrstväch spodnsch.
mannové iyz je kapelniker méstského divadla
prudkostf jeho hnévu, byt i skoro nevysloveného.
frankfurtského, je vysvällitelny tento styk re scé¬
Jen skoro namätkou sühl Sehnitzler do Zivota
O tom, Ze Lobheimerovu poméru hrozt prozraze¬
nou nämeckou, predchäzela povöst präce zdafilé. Pro¬
davu a za üspech dekoval v dobé své premiery blav¬
ni védél jiz drive jcho pfitel Kaiser. Aby Bedricha
to se När. divadlo odhodlalo zaraditi ji v pofad her
né nezvyklosti realistického prostredi a tönu, öe Vi¬
vyredl z pomèru, ktery hrozil skandälem, seznämi
srych.
dehandm privädél na scénu pojmy a véci jim blizké,
hos Kristyrou, druzkou své milenky Mici. Bedlich
Tézistém üspéchu präce p. Neumannovy je roz¬
tösné pfilehlé predstavé a zalibé risské residence.
se zamiluje do Kristyny a celä jejich spoleënost je
hodné kniha Schnitzlerova. Cinohra jeho =Mllková¬
prävé v Lobheimerové bvtu pfitomna pfi veselé ve¬
V druhém jednáni stavf jim na oei üzkym oknem
Kristyniny svêtnice pohled na Kahlenberg, v prynim
Ie, jez premiérou ve vid. Burgtheatru pfinesla auto¬
öefi, kdrz do jejich millmvänf zapadl rusivy zvak
manzelovy närstévy.
jednäni dävà Lobheimerovi triskati na klavir po¬
vi vävfin uznaného dramatika, je silnà v jednotli¬
Ich scénäch, vyhrocensch do senlimentälnich závé¬
ulient pochod videnskt, z jehoz rythmu: tata, tata
Kristyna a Mici jsou videliskä devöata, která
rü. Prostfedi jeji, v kterôm hraji obé dvojice milenen,
tä, tata tä, vyparuje se zrovna atmosféra poulieni
miluji na vypovöc, ale pocestné. Zapfädail milostné
pozitkärské Vidné.
stavi präci Schnitzlerovu spise na intimnf jevisté,
poméry jiz s tim vädomim, ze milenci Zenam swy.
nez by ji vrsilo k roziehlemu souberu opernimu. In¬
Ale obraz syté barvy Arthur Schnitzler rozhodné
mi nikdy jich nenazvou. Kristyna je hlubsi povahy,
timnost mnohych scen, na pf. tak hojnych v I. jed¬
nakreslil. Jako jepice pridrzel dvojici dévéat Kristy¬
Mici povrchnt, bez moralky. Hlubst názor Zivotni vy.
nünf i v deistvi II., vold po svätle, hlasu, gestu ztiu¬
péstoval v Kristyné jeil otec, houslista Josefovského
nu a Mici nad plamenem väsné, jejz rozzehujf z ji¬
menem, oproti tomu stredni scéna v déjsivi I. se I sker de ztravujiciho zäru Lobheimer a Kaiser a tfe- 1 divadla videnskéhe, stary Weiring, Odmitne pro¬