5. Liebelei box 12/2
RD WW
Ausschnitt aue:
6
vom:
e Liän, Prag
—0

dramaticky dech, svon vielon Zivotnost a
Literatura a uméni.
sräzny divadelni späd, tak Ze üspech je uz
Milkovanl.
jim zpola zaruden. Neni to hudba, je to pofád
drama samo, jez udrzuie v tomto pripadé
Opera o 3 deistvich. S textem steinojmenné Eino¬
diväka neien pfi svézi pozornosti, ale misty
hry Afthutanscheiglein siozil Fr. Neumann.
iv napjeti, coz, jak znämo, byvá pfi onerách
Poprve v Näroanim Nivadle dne 14. lsto¬
zfidka.
padu.
Tyto vsecky momenty zaiisté hudebnik
tak inteligentni, jakym je Fr. Neumann, uvä¬
Operni tato novinka byla k nám uvedena
Zil a dovedl obratné svüj tvürêi podil jim pfi¬
nejen proto, Ze méla üspéch na némeckych
zpüsobit. Jeho hudba se nevtirá, nezdrzufe
jevistich, ale hlavné také proto, Ze skladatel
tempa hry a jen misty (zefmnéna ve scénäch
jejl, püsobici jako operni dirigent ve Frank¬
Eisté lyrickych) vzlétá vycoko a do äfky nad
furté, jest nasim krajanem, rodem z Prosté¬
text. Ale jinak ide pozorné s nim ruku v ruce.
jova. Priponlná se jeho ücast na vystoupeni
Po vzoru Pucciniové ilustruje konversaci.
mladé öeské hudebni generace r. 1896, která,
vétu za vétou, scènu za scénou, kazdenss de¬
jak znämo, hned po prvém pokusu se rozpty¬
tailu dostane se peëlivého zfetele: tu hudba
lila a z toho mäla, jez slibovala, nespinila té¬
vyprävi, tam malvje, jinde si rozpustile za¬
mér pranic. Ale vasemu prostéiovskému ro¬
vyskne a hned zas dävá tusit väsnivé drama
daku prälo Stésti, talent jeho nezakrnél v mar¬
srdce, ale nezapomene mezi tim vsim kreslit
nych zäpasech, ale uveden do derniho styku
i podrobnosti vnéjsi a hmotné, jakymi jest
s aparätem velkoméstské operni scény, osvo¬
vstup do bytu, rozsvéceni svick, jidlo a piti.
jil si neien routinu dirigentskcu, ale i skla¬
Pestré a pikantni mosaika, v niz arcif tech¬
datelskou a vnikl do vsech tajemstvi tech¬
nika tönomalby dostävá se patrnéji k slovu
niky a üéinnosti. Jest to prävé tato routina
nez vlastni invence a hudehni bäsnènl. Pres
a technická vyspélost, jez u dila Neumanno¬
to vsak podafilo se Fr. Neumannovi karakte¬
va nejvice pfekvavuje. Tak, jak je dnes u nei¬
risovat postary a nálady vymluvnymi mativy
moderénisich skladatelü zvykem, zvolil si Fr.
a rozvinout v zävèru prvého aktu a v celem
Neumann dile Eisté literärnf a zhudebnil je
poslednim jednáni mnoho lyrické hudebnosti.
slovo za slovem, tak jak to pred nim udélal
Neodepfel si ani, aby nevyprävél hudbou o
Richard Strauss se -Salomer aLlektrone.
tom, co bäsnik na scénu neuvedl: souboj, v
Má to své pfednosti i stinné stränky. Pred¬
nemz Bedfich padá. Snazi se tuto udälost vu
nosti takové opery jest, Ze nemusime pfi ni
jädriti symfonickou mezihrou, iiz nelze upfft
pfimhufovat oëi nad patnosti nebo banali¬
markantnost, srozumitelnost a sllu nálady. Po¬
tami libretta. Ale stinnou stränkou iest nehu¬
kud jde o scénickou zrucnost a finessy töno¬
debul feč i vübec celá nehudebni inspirace
malebné, jest neizajimavöjsim prvy akt.
dila. Hudba vyrüstá tu spoleëné se slovem
stränce hudebné-dramatické stoji vsak neivys
z jediné hudebné dramatické myslenky, nybrz
posledni scény opery, HEici zoufalé rozbfesk¬
pfimyká se prosté k hotovému dilu dramatic¬
nuti v dusi divky, jez poznává, Ze co pro ni
kému a musi näsledovat slovo do vsech rea¬
bylo neivêtsi vásni läsky. bylo pro behatého
listickych sedivosti a vsednodennich trivia¬
jeilho milence ien nékolikadennim milkovánim,
lit. Vidensti svétäci, jejich ssüsse Mädelz a
a Ze, padl-li v souboji, stalo se to pro jinou
lidé, bydlici v neivyssich patrech domü na
Zenu. V tächto a pfedchozich scénách Kristi¬
pfedmésti, nemluvf vèru veri, jez volaji po
ninych dosähl skladatel i pres nékteré remi¬
krásném vyzplväni! Ale nutno zase podo¬
niscence na italské veristy i pfes melodiènost
tknout, ze prävé Schnitzlerovo =Milkovänie
nékdy az pfilis poväzlivé po vidensku zabar¬
pfi vsem svém realistickém tönu mä svül
venou, takové sily emoce, iakoz i zvukového
určity akord snivé väsné a bolestné sladké
kouzla, Ze o jeho dalsi vyvoj k vyssim ütva¬
sentimentality, jenz müze dräzdit hudebnika
rüm uméleckym netfeba miti obav. Dnes jesté
k produkci, zeiména takového, jenz jako Fr.
kompromissuje tu a tam s libivosti, ale pfes to
Neumann dovede uhodit na pravy ráz a bar¬
je jeho hudebnf i dramatické citéni ryzi. nad
vu téchto ryze videnskych nälad. Ale co
hlavni: Schnitzlerovo Milkovánie má svüj jakoukoli banälnost povznesené. I uziti vi¬


denské odrhovacky ke karakteristice Mick,
deje se s nezbytnon mirou.
Opera méla zaslouzeny üspech, veliky a
rozhodny. Shladatel byl mnohokräte vyvo¬
län. Pi. Bogucká neien Ze zpivala Kristinu
tak kräsné jak to u ni byvá pravidlem, ale
ihräla pravdivé a iimavé, Sehoz u ni nebyvä.
Méla nékteré momenty pfimo üchvatné a wy.
kon jefi rostl béhem vedera az k vrcholné
své závèreëné sile. jez dodala celé opefe vy¬
znent mohutnéjslho a dramaticky skvélejstho,
nez jak zamyälel autor realistického dramatn.
Zde uz divka z predmésti ménila se v operni
heroinu, ale pfece ne na tolik, aby cely do¬
jem byl porusen. Tento vykon müze pfiéist
pi. Bogucká k svym skuteëné uméleckym öi¬
nüm na scéné Närodniho divadla. Vedie neho
jevi se postavy obou mladych pänd bledsimi,
patrné iiz také proto, Ze isou zcela realisti¬
cké a nemaji operniho kouzla. Theodor p.
Burianüv byl vyraznéisi nez Bedrich p.
Schützüv, ale zplváni byli oba steiné do¬
bfe. I sl. Ungrováa Feldenováap.
Kliment vyrtvofili Zlvotré postavy. Diri¬
guffei kapelnik pan Brzobohaty vystihl
zeiména barviton zvukovost dila a videnskon
mékkost jeho lyrismu. Mälomluvného mstite¬
le, jenz pfichäzi vyzvat v prvém jednánf Be¬
dricha na souboj, hräl se zdarem p. Hasler.
tedy sila Einoherni — dokonce ho i zpival,
pokud u téch nekolika hudebné deklamova¬
nych vêt lze mluvit o zpévu. Kdoz by pfi
zjevu tohoto nezvaného spänag nevzpomnél
na zemfelého Bittnera? A vübec vo cely ve¬
Zer, kdoz by tu nevzpominal na Hanu Kvapi¬
lovou ana tehdejsiho Vojana a na celá ta léta
naseho divadla a literatury, kdyz se k nam
uvädélo Schnitzlerovo Milkovänfe!