Liebelei
box 12/3
6. J
Büro-Ausstellung Wien 8.—19. November
siebe Rückseite.
Telephon 12.801.
D#
„ODSLITVER
I. österr. behördl. kenz. Unternehmen für Zeilungs-Ausechaltte
Wien, I., Concordiaplatz 4.
Verfretungen
in Berlin, Budapest, Chicago, Christiania, Genk, Kopen¬
bagen, London, Madrid, Mailand, Minneapolla, New-Vork,
Paris, Rom. San Francisco, Stockholm, St. Petersburg.
(Osellenengebe ehne Gewä#s).
Ausschaltt aus: Novà Doba, Pilsen
vom:
1
—

Literatura, divadlo a umöni.
„Milkoväni“. (Opera o 3 déjstvich. S textem
stojnojmenné Einohry A. Schnitzlera slozil Frant.
Neumann. Poprvé v##iVädle 6. ledna.)
V -Milkoväni“ podalo nám divadlo jednu z ukäzek
moderni, realistické opery. 1 text jeji, Schnitzlerovo
drama, neni nez vysek s vsedniho Zivola dneska, nez
mékce naërtnuty obräzek mravü pozivaënych viden¬
skych svêtäkü. V pojeti pribéhü zachytil Schnitzler
lokälni barvy, vyjädril ducha, kter† mozno nazvat
specilicky videnskym.
—
Snahu morälné zhodnotit
déj nemél, pfestal na plasticky objektivném vyliéen!
prostredi i jednotlivych postav. —
Dva vidensti cle¬
gáni milkuji se pro ukräcenichviles chudymi dévéaty.
Lebkomysinéjsi Mici nedeká od svého spfitele: Theo¬
dora vic nez milkováni. Väznéjsi Kristina nechce se
milkovat; miluje opravdové Bedricha a mysli, ze on
k ni chová stejné city. Bedrich vsak mimo Kristy
udrzoval pomèr s néjakon provdanou dämou z vys-
Siho svéta. Pomèr je yyzrazen, Bedrich se bije s je-sr
jim muzem a je jim zabit. Po jeho smrti dovidá se
Kristina, Ze tomu, koho celym Zärem své mladé duse
milovala, byla jen chvilkovon hrickou. Pomér Bedricha
k neznämé dämé neni dost vyjasnén a pfece citime,
jak tragika jeho klene se nad eistou läskou Kristiny.
Je to jakoby z dälky valila se drtivá, zachmufenä
8
sila, která na konec rozbiji illusi Kristiny a zahubi
Bedricha. — Prostéjovsky rodäk, nyni kapelnik frank¬
furtské opery, Frant. Neumann, ponechal Schnitzlerovo #
drama, az na nékolik nepatrnych skrtü, v püvodnim!d
Vznéni a zhudebnil je slovo za slovem. Tôto rozhod¬
nuti znamenalo: hudbu pfizpüsobit slovu a settiti
jeho moderné dramatickych präv do poslednich dü¬
sledkü. Tempo zpivaného slova muselo mit prirozené
rychly späd jaky má slovo mluvené; musila byt za¬
chována sprävná deklamace slov; hudba musela
Setrit prizvuku slovniho i vétného; bylo nutno zhu¬
deb###ti vély vsedniho obsahu (lidé v -Milkovänf¬
nevynikaji slozitym dusevnim Zivotem a zpüsob, kte¬
rym vyjadkuji své myslenky neni prävé nejpoetiétéjsi)
instrumentace musela byt jemná, aby neublizila sly¬
Sitelnosti a srozumitelnosti zpivaného slova; pfi za¬
chováni rychlého spädu déje je dvojnäsob tézko mo¬
tivisticky oznadit charaktery jednotlivych postav i nä¬
ladu déjü. — Treba v invenci neni Neumann zvläst
originelni, treba na prvy poslech nestrhuje väs dilo
presvödéivé osobitym vyrazem, pfece pokud se-umèr¬
nosti, stylovosti, technické vyspélosti tyká, dluzno
mu vzdäti zaslouzenou chvälu. Vsechno je tu dobfe,
bezpeëné umistnéno, hudba hladce primyká se ktextu.
illustruje jak orchestrem, tak i zpévem kazdou nä¬
ladu na jevisti. Obecenstvo plzenské prijalo novinku
vlidné. Hudebni part na nase poméry vypracoval p.
kapelnik E. Bastl chvälyhodné. Pani Noemi zpi¬
vala, jak uz je u ni pravidlem Kristinu s kräsnon
jimavou vrouchosti. V tretim aktu dovedla tragikn
zklamaného citu silnymi rysy dramaticky vyjädfit.
Slecna Kubiková zasluhuge plné uznäni za svon
Mici. V jejim vykonu byla patrna kräsná snaha,
kterou se mladá začäteënice dodélává slibnych vy¬
sledkü. Z pänskych roli p. Harfner vypracoval
svon roli s obdivuhodnou pedlivosti, která svédéi o
veliké tvürci potenci tohoto umélce. I p. Bartl, kte¬
rému ovzdusi salonu pravidelné nesvédéilo, vykonal
Theodorem maly div a stastné vystihl lehkomyslnost
tohoto elegána. Pan Peräl i slecna Provazniko¬
vä dobre charakterisovali mensi role. Pan Benisko
bräl rnezvaného päna“ kovové studenymtönem, pfi
némz sel mräz po téle. 1 rezie tentokrät byla uspo¬
kojujsei.