—
box 36/3
Panphletsofforints
mému pfisouzena je podruzná uloha, méla ücelnéji, effektnéji
nebo vkusnéji zafiditi. Upominá-li leckde pojimäni hrozného osudu
na naivni názor bächorek, toz koncepce tohoto Alberta Rhona,
jenz odcházi hrät détem loutkové divadlo, je skuteäné v citovém
svém zalozeni spfiznéna s nevinoučkou détskou fantasii, které po
dlouhych námahäch, jak pfedstavit si päna boha, pojednou se vy¬
noruje obraz zestärlého muze, sklonéného nad kulisami loutkového
divadla a v obou rukách drziciho nespocetné, pro tenkost nevidi¬
telné drätky: modrá kulisa je oblohou, lidé jsou zavéseni na drät¬
käch. Nuze, a mä-li kdo méné humoru nez pathosu, pak lze
mu domysliti tragikomedii Zivota a posunout ji v osvétleni vice
tragické nez komické. Nebot béda, zpozoruje-li zavésená figurina
nad svon hlavou drät: hned dostavuje se uzkost v dusi, pocit zä¬
vislosti, hnév a vztek, rebelské zatináni pésti a bezmocné skubáni
kolem rtü, az takového stavu poroby je mozno rüzné vychodisko:
bud stät se deistou anebo cynikem, bud neznämu se kofiti anebo
hynout anarchii citü, bud nebrati nadarmo nékolika jmen nebo
blasfemicky glossovati otéenás.
Zatim stadi parafrasovati Schnitzlera a s jeho loutkami si
zahrávat Takto pravi Paracelsus: Mit wilden Söldnerscharen spielt
der Eine, ein And’rer spielt mit tollen Abergläubischen. Vielleicht
mit Sonnen, Sternen irgendwer — mit Menschenseelen spiele ich.
Nebo jiny febtik, jenz je spustèn s nebes do nizin lidskych: Slepy
osud michä lidské losy; mocni svéta tohoto chtéji zastävati osud,
krälové rozhoduji nad Zivoty poddanych, silné osobnosti nad laskon
a nenävisti, geniové mni byt polobohy; bäsnici si zahrávaji
s heroy — a s poety si zahrávaji kritikové: jim umeni je pobidkou
ke tvoreni, bäsnikem vytvofené loutky propadly jejich libovüli, a
taki kritik se stävä pänem a mistrem Zivota — ode dvou zrcadel jiz
odrazeného; rezisérem loutek, které obdrzel z druhé ruky; impre¬
sariem hercü, jichz skvélejsi kontrakty uz dosly. Schnitzler vysmivä
se vtieckovské burlesce o velikém Kaspärkovi titérnosti svych fili¬
grännich figurek, slepenych kdysi v jeho dusevni dilné anyni pofädné
odpodivajicich v krabickách opatfenych rüznymi etiketami: tuto lezi
démonické zeny, tuto smutni hrdinové, tuto sladounké dévy. Je
z kritikovych privileji udélati v krabidkäch nepofädek, vytähnouti
figurky, které se mu nejvic zamlouvaji a zahräti si s nimi novon
komedii o bäsniku-pavoukovi, zadäveném muskami, jez se zachy¬
tily v siti jeho fantasie. Neni nähoda, ze Schnitzler hned na po¬
dätku své literärni drähy vystoupil s povidkou o pfiteli Ypsilonu,
jenz neblaze skondil, zamilovav si néjakou kräsku, strasici jeho
154 —
box 36/3
Panphletsofforints
mému pfisouzena je podruzná uloha, méla ücelnéji, effektnéji
nebo vkusnéji zafiditi. Upominá-li leckde pojimäni hrozného osudu
na naivni názor bächorek, toz koncepce tohoto Alberta Rhona,
jenz odcházi hrät détem loutkové divadlo, je skuteäné v citovém
svém zalozeni spfiznéna s nevinoučkou détskou fantasii, které po
dlouhych námahäch, jak pfedstavit si päna boha, pojednou se vy¬
noruje obraz zestärlého muze, sklonéného nad kulisami loutkového
divadla a v obou rukách drziciho nespocetné, pro tenkost nevidi¬
telné drätky: modrá kulisa je oblohou, lidé jsou zavéseni na drät¬
käch. Nuze, a mä-li kdo méné humoru nez pathosu, pak lze
mu domysliti tragikomedii Zivota a posunout ji v osvétleni vice
tragické nez komické. Nebot béda, zpozoruje-li zavésená figurina
nad svon hlavou drät: hned dostavuje se uzkost v dusi, pocit zä¬
vislosti, hnév a vztek, rebelské zatináni pésti a bezmocné skubáni
kolem rtü, az takového stavu poroby je mozno rüzné vychodisko:
bud stät se deistou anebo cynikem, bud neznämu se kofiti anebo
hynout anarchii citü, bud nebrati nadarmo nékolika jmen nebo
blasfemicky glossovati otéenás.
Zatim stadi parafrasovati Schnitzlera a s jeho loutkami si
zahrávat Takto pravi Paracelsus: Mit wilden Söldnerscharen spielt
der Eine, ein And’rer spielt mit tollen Abergläubischen. Vielleicht
mit Sonnen, Sternen irgendwer — mit Menschenseelen spiele ich.
Nebo jiny febtik, jenz je spustèn s nebes do nizin lidskych: Slepy
osud michä lidské losy; mocni svéta tohoto chtéji zastävati osud,
krälové rozhoduji nad Zivoty poddanych, silné osobnosti nad laskon
a nenävisti, geniové mni byt polobohy; bäsnici si zahrávaji
s heroy — a s poety si zahrávaji kritikové: jim umeni je pobidkou
ke tvoreni, bäsnikem vytvofené loutky propadly jejich libovüli, a
taki kritik se stävä pänem a mistrem Zivota — ode dvou zrcadel jiz
odrazeného; rezisérem loutek, které obdrzel z druhé ruky; impre¬
sariem hercü, jichz skvélejsi kontrakty uz dosly. Schnitzler vysmivä
se vtieckovské burlesce o velikém Kaspärkovi titérnosti svych fili¬
grännich figurek, slepenych kdysi v jeho dusevni dilné anyni pofädné
odpodivajicich v krabickách opatfenych rüznymi etiketami: tuto lezi
démonické zeny, tuto smutni hrdinové, tuto sladounké dévy. Je
z kritikovych privileji udélati v krabidkäch nepofädek, vytähnouti
figurky, které se mu nejvic zamlouvaji a zahräti si s nimi novon
komedii o bäsniku-pavoukovi, zadäveném muskami, jez se zachy¬
tily v siti jeho fantasie. Neni nähoda, ze Schnitzler hned na po¬
dätku své literärni drähy vystoupil s povidkou o pfiteli Ypsilonu,
jenz neblaze skondil, zamilovav si néjakou kräsku, strasici jeho
154 —